Ten velkorysý nápis na fasádě, který je vývěsním štítem někdejší Hospody „U Ervina“ má k písmomalířské dokonalosti daleko. A je to snad právě ona neumělost a zároveň poctivost a víra majitele, že nápis odolá povětrnosti a přetrvá stejně jako onen podnik, pro které je nám tak sympatický.
Zdálo by se, že je ze stejné kategorie jako nápis Grosswasser, který soupeří s Hrubou Vodou na zdi tamního nádraží o to, kdo více vynikne. Chtělo by se věřit, že jej obnovují ještě z dob První republiky, ale pohled na několik archivních fotografií nás vyvádí z omylu.
Za Rakouska
Nejstarší zpodobení hostince se nám dochovalo z roku 1901. Jedná se o reklamní pohlednici vydanou Aloisem Balcárkem v Hlubočkách, která nese nápis „Gruss aus Hombok“ tedy pozdrav z Hluboček, avšak ukazuje výhradně hostinec. Na první ze tří fotografií je budova hostince, viděná od železničního přejezdu. Svodidla jsou zde dřevěná a připevněnou na nich vidíme jakousi zábranu před železničním přejezdem, kterou těžko nazývat závorou v dnešním smyslu toho slova.
Nezapomínejme, že se jezdilo vlevo, kde také stojí zřejmě výstražná dopravní značka přejezdu, jejíž zadní stranu vidíme. Dřevěné je i „zábradlí“ před hostincem, kde se zřejmě přivazovali koně, kteří zde měli připraveny žlaby. Hospoda tedy byla jakousi předchůdkyní dnešních čerpacích stanic. Žádný vývěsní štít se rozeznat nedá, zaujme kamenný vjezd do dvora hospodářské části objektu, který na pozdějších snímcích již nestojí, a otvory s bidýlkem ve štítu, určené snad holubům. Zajímavostí je, že na horizontu vlevo ještě neční kostel, ten byl postaven až roku 1910, což je chronologie hodná pozornosti.
Druhá fotografie na pohlednici ukazuje prostorný světlý sál hostince s velkými okny, v němž stojí tři dlouhé stoly i s půllitry. Že by je museli hosté spěšně opustit kvůli fotografování? V rohu místnosti je umístěno pianino, dokonce s otevřenými notami, neboť hostinec byl rovněž kulturním stánkem (hrálo se zde mj. divadlo a pro kulisy tu měli sklad). Nad pianinem visí několik novin ve čtecích rámech a nad nimi na stěnách rozeznáváme obraz císaře Františka Josefa I. a zrcadlo spolu s dalšími obrazy.
Velmi zajímavý je poslední snímek na pohlednici, na němž je muž v obleku s ubrouskem zvaným příručník, přehozeným přes rameno, jenž důstojně hledí v dál. Jedná se jistě o hostinského, kterým by mohl být Konstantin Jassniger starší. Byl zároveň místostarostou obce. Podle sdělení paní Ingrid Hölzelové, rodačky z Hluboček a kronikářky, patřily tomuto rodu okolní pozemky už v roce 1718.
Za války
Dosud nepublikovaný snímek ukazuje vedle hostince také chráněný železniční přejezd se závorami. Stejně jako na počátku 20. století před hospodou odpočívá kůň s povozem, napříště už to budou pouze auta. Dopravní značky „výstražný kříž“ již stojí vpravo ve směru jízdy, což usnadňuje dataci. Jízda vpravo byla u nás zavedena v květnu 1939. Vedle železniční zastávky je vidět ještě jiný kříž – krucifix, který byl později odstraněn.
Po druhé válce
Jiná dochovaná pohlednice, jež byla reprodukována v Dějinách obce Hlubočky J. Glonka a D. Papajíka, vznikla v padesátých letech 20. století a zachycuje hostinec, který se tehdy nazýval „Na dolejší“, jak oznamuje skleněný vývěsní štít. Místo, kde je dnes proluka s parkovištěm, zde zaujímá zděná stodola a na protilehlé straně cesty vidíme dům u trati, který již dnes také nestojí.
Na širokoúhlém snímku B. Seidlera z počátku sedmdesátých let pozorujeme, že břidlicovou krytinu nahradil eternit s plechem a původní kastlová okna byla nahrazena výklopnými, jaká známe ze škol. Dům naproti hospodě tou dobou stále ještě stojí. Ne tak na barevném snímku téhož autora z raných let devadesátých(?), který dokumentuje opravu silnice.
Politika v hospodě
Po Konstantinovi Jassnigerovi, který zemřel předčasně, převzal hostinec p. Pommer roku 1929 (sdělení p. I. Hölzelové). Hostinci „U Pommera“, jak ho nazývají pamětníci předválečného období, se nevyhnuly ani tzv. velké dějiny. Ač se nám nedostává obrazových dokladů, můžeme s velkou pravděpodobností předpokládat, že ve třicátých letech minulého století mohutné licousy císaře pána nahradil na stěně vous striktně minimalistický.
V Dějinách obce Hlubočky se dočítáme, že zde měla svůj hlavní stan Sudetoněmecká strana Konráda Henleina, která byla v obecních volbách po komunistech až druhá nejúspěšnější, zatímco téměř všude jinde v pohraničí jasně dominovala. Příčinou byl jistě dělnický charakter místního osídlení, který byl dán přítomností dvou moravianských závodů.
Komunisté se scházeli v nedalekém hostinci, který provozoval Rudolf Reimer. Stával na návsi, na místě dnešní knihovny a říkalo se mu prostě „U Reimera“. V něm se konaly politické schůze a přednášky, které mnohdy reagovaly na radikální vystupování henleinovců. Od hlásání idejí nebylo tehdy daleko k ohánění se nohou židle, ale protože fotožurnalismus bulvárního střihu byl tehdy ještě v plenkách, jsme zde odkázáni na hospodské scény Josefa Lady.
Rekonstrukce budovy, která již trvá dost dlouho a kterou neprotáhlo zřícení stropů, jak tvrdila fáma, by mohla místním poskytnout příjemné a důstojné prostředí pro slavnostní i běžné příležitosti. Vždyť tento hostinec sloužil i takovým událostem, jako byla oslava položení základního kamene kostela, oslavám spojeným s kácením máje, nebo sportovním podujetím.
Foto: archiv A. Seidlerové, archiv I. Hölzelové,
Autor: Marek Bohuš
