Rozmarné léto v Burk(ině Faso)

· 7 min čtení

Že býval Burk kdysi vyhledávaným letoviskem, ví mnozí. Jak dříve toto místo vypadalo si však vybaví již jen pamětníci. Z několika rodinných archivů jsme sestavili fotogalerii, která dokládá zašlou slávu onoho koutu.

Černobílé snímky evokují letní náladu, koupání a slunce, krátce: sladkou zahálku – dolce far niente. Dřevěné stavby plovárny, jaké se mnohde jinde dodnes dochovaly z časů první republiky (Jevíčko, Dvůr králové, Litomyšl), nás vracejí v čase a leckomu připomenou scénu líčení Vančurova. Žel, rozmary se nevyznačuje jen počasí, ale také naše dějiny.

Stavba betonového bazénu v roce 1935

Počátky rekreační oblasti se datují do třicátých let minulého století, kdy Jan Střída, sedlák z Velké Bystřice, koupil pozemky na pravém břehu řeky pod Mariánským Údolím i s bývalým tzv. dolním mariánským hamrem, který byl později adaptován na obytný dům zvaný Burk. Prodávajícím byl podnik Moravia, zbavující se za krizových let nepotřebného majetku.

V tomto prostoru vybudoval nový majitel roku 1935 betonový bazén, napájený říční vodou, včetně zázemí pro návštěvníky, jež zahrnovalo šatny, občerstvení, taneční plácek, kuželnu a hřiště.

Střídov

Na sousední louce vysázel ovocný sad, sloužící hostům zprvu za opalovací louku. Na jejím okraji, při úpatí svahu se později začaly stavět rekreační chaty. Bylo to v době, kdy kvetl tramping a v dosahu měst se stavěly sruby a chatové osady. Celé oblasti se podle majitele začalo říkat Střídov. Odpočinkový areál tehdy neměl v širším okolí srovnání a stal se vyhledávaným lákadlem nejen místních, ale i hostů z okolí a Olomouce.

Střídání režimů

Roku 1938 se Střídov ocitl v těsné blízkosti hranice Třetí říše (představované nedalekým mostem přes Bystřici) a později jeho majitelé zažili rozmary německé protektorátní moci.

Po skončení války přišly rozmary moci nové, které vyústily v zestátnění vlastnictví rodiny, neboť spousta ničemníků měla asi zálusk na páně Střídovu plovárnu. Plavčí mistr znal svá práva, však v době, jež úhrnem nestála za nic, nevěděl, jak jich ostříhati.

Střída byl stejně jako řada jiných sedláků ve Velké Bystřici prohlášen za kulaka a o svůj majetek – jakkoli to byla jen „díra v zemi“ – obrán. Koupaliště fungovalo dále, ale nedostávalo se mu už potřebné údržby.

Pustý bazén

V sedmdesátých letech nebyl již areál využíván, pustnul a zarůstal buší, za jakou by se nemuseli stydět ani v subsaharské Africe. Na bývalé louce začala obec koncem 80. let budovat tenisové kurty, jenže kutilský postup vedl k tomu, že se na některých tenis hrát nedá.

Na počátku devadesátých let rodina majetek restituovala, ale snahy Střídova vnuka o revitalizaci narazily na změněné majetkové poměry, jiný styl trávení volného času i rozmary odpovědných. Bystřicí od časů dědových proteklo příliš mnoho vody a nebyla to už stejná řeka. Tečku za touto fází obnovy Burku udělala povodeň roku 1997. V současnosti je areál majetkem dalšího vlastníka, který pozemek udržuje. Cesta, která Burkem původně procházela přímo, se zakroutila do šikany, po které dnes vede cyklotrasa.

Burk inspirativní

Jediné, co se dochovalo dodnes jsou zbytky železobetonového bazénu, který roku 1984 posloužil moravianskému Jazz klubu – regionální pobočce Jazzové sekce – jako kulisa při natáčení 8mm amatérského filmu s výmluvným názvem „Na dně“.

Vedle filmu, zaznamenávajícího happening, vstoupilo toto místo také do literatury básnickým textem Petra Pustoryje „V Burku“.

… s urputnou chtivostí dětské víry v nespatřené, a nenalézaje tušené poklady, ubíjeli pulce v louži na dně betonového lavóru, poblíž něhož před nimi jejich napracovaní rodičové po koupačce, klobáse a pivu vytrsávali v teplé chroustí podvečery na dechnu na tancplace, taktéž rozpadlém nejméně o desetiletí dříve…

Úryvek ze sbírky Den a noc, Petr Pustoryj

Pan Ctibor Kolbe z Velké Bystřice nakreslil plánek areálu, jak si jej pamatuje z doby okolo roku 1935, kdy mu bylo 12 let. Jakožto stavař neopomněl zaznamenat polohu původního přírodního koupaliště i prvních chatek a detaily jako vodní kolo, zásobující koupaliště vodou z řeky. Přitom sem vodu přiváděl v terénu dodnes viditelný náhon. Začínal u jezu pod továrnou v Mariánském Údolí, pokračoval Čechoslávií pod dnešní cyklostezkou, poháněl mechanismus bývalého hamru (dnes rodinného domu Burk) a podél chatek mířil nad další jez.

Burk na snímcích z archivů

Snímky dokumentují vedle letní nálady také měnící se charakter krajiny. Zatímco jedni se koupou a sluní, jiní v letním horku sklízejí seno z luk v bystřické nivě a vrší je na žebřiňáky. Také svah nad silnicí lemovanou alejí ovocných stromů, dnes zarostlý náletovými stromy, je beze zbytku obhospodařován.

Při pozorném pohledu rozeznáváme závory železničního přejezdu, který v roce 1985 nahradil silniční most. Nedaleko přejezdu stával, rovněž zachycený, strážní domek drážního zřízence. Reklamní leták dokládá, že řečiště Bystřice bylo před válkou méně regulované. Pohlednice, vydané majitelem koupaliště, nesou na rubu popis:

„Letoviště ve Velké Bystřici v sadech Dra. Eduarda Raicha, min. rady (náklad Střídův, foto Peřina).”

Sady Dr. Raicha jsou dnes zapomenutým názvem. Městečko Velká Bystřice, pod něž od roku 1919 spadalo Mariánské Údolí stejně jako Mrsklesy, uctilo svého významného rodáka tím, že byl po něm pojmenován nově vznikající areál. Josef Bartoš uvádí, že ing. RTDr. E. Reich (rerum technicarum doktor; 1885–1943) byl sekční šéf ministerstva zemědělství v Praze, který se stejně jako stavitel Josef Kolbe na podzim roku 1938 snažil posunout nesprávně vytyčenou státní hranici.

Tolik příběh koupaliště uprostřed lesů jednoho zdánlivě klidného regionu. Mimochodem, Burkina Faso znamená v překladu „Země spravedlivých“.

Zakončeme reklamou ve stylu první republiky na stánek s občerstvením, který v areálu od jara do podzimu provozuje p. Žaluda z rodiny hostinských ve Velké Bystřici:

Když Pámbu dá
občerství vás Žaluda.
Za horka i chladu
uniknete žízni, hladu.
Zažeňte nudu, u Žaludů!

Anebo snad raději povzdechem klasika? „Ach, plovárna a tato číška jsou prázdny.“

  • foto: archiv Petra Cvrčka, Jana Macharáčka, fotokronika obce Hlubočky
  • plánek Střídova: Ctibor (Borek) Kolbe
  • Dějiny obce Hlubočky, 2006.
  • Velká Bystřice – Pohledy do dějin. 2002.

Marek Bohuš

Související příspěvky

Pověst o Ladermonovi
· 4 min čtení
Školní zvon z Hrubé Vody
· 3 min čtení
Ervin – proměny jednoho místa
· 5 min čtení
Historie hasičského sboru v Hlubočkách
· 10 min čtení
Pozorovatelny v Mariánském Údolí
· 5 min čtení