Podle dosažitelných pramenů uvádíme v tomto článku hlavní události, které měly rozhodující vliv na vývoj našeho hasičského sboru. Od nepaměti bylo posláním hasičských sborů chránit majetek spoluobčanů před požáry, a tím zabránit vzniku nemalých škod způsobených zhoubným živlem.
Vzpomínky na bývalé členy
Při této příležitosti s úctou a vděčností vzpomínáme na ty členy našeho hasičského sboru, kteří tuto dobrovolnou činnost prováděli v minulosti, a vyjadřujeme díky a velké uznání všem současným členům našeho sboru, kteří pokračují v této záslužné a někdy nedoceněné práci pro své spoluobčany a celou společnost, ve smyslu starého přísloví: “Pomáhej bližnímu jako sobě samému”.
Je velká škoda, že se nepodařilo dochovat více dokladů o určité bohaté činnosti našich německých předchůdců. Snažíme se však zmapovat činnost našich předchůdců a doložit jejich nadšení a zásluhy v oblasti požární ochrany a přihlásit se k jejich odkazu, který se snažíme do dnešních dnů plnit.
Založení hasičského sboru v roce 1885
Dnes již víme, že hasičský sbor při hlubočské hřebíkárně založil první ředitel této pobočky pan Karel Lehr. Vznikla tehdy velká tradice hasičské jednoty v Hlubočkách, na kterou můžeme být patřičně hrdi. Věřím, že se nám podaří poskládat mozaiku naší tradice a doplnit chybějící kamínky této skládačky.
Bylo to v roce 1885, kdy došlo k ustavení dobrovolného hasičského sboru v Hlubočkách, většinou z občanů německé národnosti. Život zdejší jednoty a sboru byl vždy neodmyslitelně spjat se zdejším závodem Moravia, a z toho pramenily i jeho dobré výsledky vzhledem k solidnímu technickému vybavení v každém jeho období.
Tak, jak bývali hasiči z hřebíkárny pojmem mezi válkami, tak se podařilo navázat na tyto tradice i v poválečné době. Byl utvořen Dobrovolný závodní požární sbor, do jehož vedení byl zvolen český starosta bratr Sedlický, velitel bratr Lazar Miloslav a celá řada dalších. Již v září 1945 založili hasičský sbor. Za krátký čas byla jednotka akceschopná a na dobré úrovni vycvičenosti, brzy byla vycvičena jednotka, která se stala oporou vedení závodu nejen při ostraze továrny, ale i při plnění úkolů ve výrobě.
Poválečné období
V roce 1947 došlo k ustavení Dobrovolného veřejného požárního sboru v Hlubočkách a někteří bratři, dosud aktivní v závodě přešli do nově se rodící jednotky v obci. Po vzájemné dohodě jim byla předána část výzbroje, výstroje a techniky. Sbor byl doplněn novými mladými členy, kteří byli podrobeni intenzivnímu výcviku, takže k oslabení akceschopnosti sboru prakticky nedošlo. Po dvou letech je hasiči z hřebíkárny požadováno vrácení inventáře zpět, protože vesnický sbor nevyvíjel náležitou činnost a prostředky, které jim byly svěřeny, ležely nevyužité.
V roce 1956 začíná bratr Pavlík prakticky vykonávat funkci velitele za bratra Ryšavého, který byl zvolen jako náhrada za odstoupivšího bratra Lazara z velitelské funkce. V tomto mu velmi pomáhají bratři Hráček, Smékal, Krátký, Trubačík, Verner, Císař a další a tvoří se družstvo na soutěž, v němž se dlouho střídají a reprezentují bratři Tylich, Hűhnel, Jiřík, Dreiseitel Fr., Benda, Řihák, Šindler Bedřich a Bohumil, a hned se dosahují dobré výsledky. Do činnosti sboru se zapojují také ženy, které od samého začátku spolupracují ve sboru v různých funkcích. Sestry Šindlerová Marie, Rozehnalová Ludmila, Chytilová Eva byly dlouhou dobu osamoceny mezi bratry hasiči.
Kulturní činnost hasičů
Bohatá činnost jak ve sboru, tak na poli kultury je dodržována pořádáním maškarních plesů a různých zábav jako česání ovoce, vinobraní, šibřinky, v měsíci květnu kácení máje, což byla velká sláva a velké umění bratrů v organizování kulturních akcí, které stojí obrovské úsilí každého, kdo chce pomoci.
Dá se říci, že nástup do velmi úspěšných let byl po příchodu bratrů z vojenské základní služby ve II. polovině 60. let. V roce 1969 jsme vyhráli postupně okresní soutěž v Dubu na Moravě, krajskou ve Vsetíně a postoupili na národní v Praze na Strahově. V době ne příliš lákavé - 22. 8. 1969 - je potřeba tuto světlou stránku naší historie zdůraznit.
Účast na soutěžích
Po velkém úsilí, které se stalo vyvrcholením naší píle a snažení, kdy za dobrého vedení bratra Pavlíka, Krátkého a Hráčka, jsme cvičili třikrát, čtyřikrát v týdnu, jsme se ocitli na vrcholu v soutěži s nejlepšími družstvy všech deseti krajů. Zúčastnili se ho vedoucí Pavlík, Krátký a Hráček a družstvo Plánička, Ryšavý, Jahn R., Novotný, Smékal, Čebiš J., Čebiš P., Tylich, Matula, Jančík. V soutěži jsme po všech disciplínách obsadili šesté místo, ale i to je vcelku obrovský úspěch. Tak začalo velmi úspěšné tažení po soutěžích po celé Moravě a Slovensku. Začaly se vozit různé ceny, které zdobí naši klubovnu.
I nadále byla činnost sboru vedena ve všech oblastech k velmi úspěšné, pro nás tak charakteristické dobré práci. Každoročně se zúčastňujeme soutěží v okrese, ale i mimo něj, tak např. od roku 1970 Hodonín, Rousínov, Vyškov, Brodské, Rýmařov, Veselí n. M., Přáslavice, Všechovice atd.
V roce 1972 byla vyhlášena opět 4 kola soutěže, po vítězství v I., II. i III. kole v Olomouci jedeme do Pardubic na mistrovství ČSR ve složení vedoucí: Pavlík, Krátký a cvičící: Novotný, Matula, Smékal, Žuška, Lupuliak, Jančík M., Čebiš J., Jančík S., Jurečka, Jahn R. Na této vrcholové soutěži jsme obsadili celkově 5. místo. I nadále se věnujeme této činnosti, protože to považujeme za nejlepší fyzickou přípravu a udržení kolektivu.
Generální oprava zbrojnice v roce 1976
V roce 1976 bylo rozhodnuto vedením závodu, resp. ředitelem panem Dofkem o generální opravě zbrojnice, která se provedla svépomocí a odborné práce provedli řemeslníci závodu. Je o tom podrobná dokumentace, ale ve zkratce je potřeba se zmínit, že se začalo bourat v září 1976 a v únoru 1977 jsme se stěhovali zpět do zbrojnice. Bylo zajištěno náhradní umístění v teplárně a jednotka svoji činnost vůbec neomezila. Na opravě zbrojnice se odpracovalo 15000 hodin, za což dík všem, kteří se na tomto podíleli, zvláště p. Jarschel, Pavlovec, Jurečka po stránce zednické. Velmi dobrá spolupráce byla s panem Sotorníkem, požárním technikem závodu, který má velkou zásluhu na úspěších a veškerém dění sboru v této době.
Pomoc občanům v nouzi
Je potřeba se zmínit také o různých akcích a pracích pro občany a společný užitek. To, že děláme každý rok dětem kluziště, se stalo samozřejmostí, také proplachy kanálů, různé havárie, zatopené sklepy, čištění studní, udržování vodních toků a potoků, úklid, údržba techniky, výzbroje a výstroje atd. V této činnosti se pokračuje i nadále a je oceněna uznáním za “Příkladnou práci základní organizace” i různými poděkováními jak obce, tak okresu, kraje i ústředím.
Největší požáry a zásahy hlubočských hasičů
Samozřejmostí jsou výjezdy k požárům a různým haváriím. Z velkých zásahů to byl požár na Hrubé Vodě - hotel, domu pana Siraka na Hrubé Vodě, požár hájenky “Český les” pana Plesníka a obrovský požár řetězárny v našem závodě v roce 1964. Spousta požárů při trati - když projela parní lokomotiva v době sucha. Vždy se dařilo poměrně dobře tyto požáry zvládnout a nebylo vážné zranění ani úmrtí.
Tato činnost se stabilizuje a bez problémů se daří všechny oblasti naší činnosti zvládat. Stále je sbor na vysoké úrovni ve všech oblastech. Pravidelným cvičením vždy v pondělí a někdy ve čtvrtek se členové zásahové jednotky zdokonalují, podrobují se výcviku a školení k ještě lepším znalostem. V roce 1985, když velitel pan Pavlík Jan po svém třicetiletém působení ve funkci, vyjma let 1964-1966, ve svých 63 letech věku odstupuje z funkce velitele sboru, ujímá se velení sboru k 1. 10. 1985 bratr Jahn Rostislav.
Nejvyšší hasičské ocenění
V roce 1994, po odchodu velitele ze závodu si své funkce vyměnili velitel a zástupce, ale na činnosti se to neprojevuje. Cvičení se zúčastňuje v průměru 20 členů zásahové jednotky. Za tuto naši dlouholetou činnost nás SH ČMS v roce 1995 odměnilo Čestným praporem, což je nejvyšší vyznamenání jaké lze sboru udělit. Je potěšující že, toto vyznamenání bylo první v okrese Olomouc a jedno z prvních udělených v České republice. A my jsme na to po právu pyšní.
Ničivé povodně v roce 1997
V létě roku 1997 jsme zažili na Moravě povodně, jaké nepamatovali ani ti nejstarší pamětníci. Naše jednotka operovala v Olomouci a zanechala za sebou více než měsíc práce při pomoci v těch nejhůře zasažených oblastech. Začátek roku 1998 pro nás začal šťastně, protože jsme byli převedeni pod obec - včetně movitého i nemovitého majetku, zbrojnice i techniky, vše po finančním vyrovnání mezi obcí a novým majitelem bývalého závodu Moravia. Po letech stagnace se opět začalo investovat do vybavení naší jednotky a stali jsme se jednotkou JPO II.
Hasičské zásahy
V dalších letech jsme jako jednotka nasazovaná v druhém sledu za Hasičským záchranným sborem zasahovali u několika velkých požárů. Namátkou - obrovský požár lesa ve výcvikovém vojenském prostoru Libavá, který trval několik dní, požár skladu zeleniny v Holici, zažili jsme i víkend, během kterého jsme měli pět ostrých poplachů.
Technika hasičů
V roce 2002 se opakovaly povodně, tentokrát v Čechách. I na těchto povodních jsme přidali ruku k dílu a naše jednotka pomáhala lidem v nesnázích v Praze a u Terezína. V roce 2003 pak byl náš vozový park doplněný vozem CAS 32 – Tatra 148. I když jde o starší vozidlo z vojenské „úloženky“, v našem kopcovitém terénu je tento vůz nepřekonatelný i dnešními nejnovějšími hasičskými vozidly.
Naše jednotka je prakticky každý rok povolána do oblasti postižené povodněmi a tak to loni bylo Jesenicko, kde jsme pomohli s bojem proti následkům bleskové povodní a letos tolikrát skloňované Troubky.
Nadále jsou našimi nejčastějšími výjezdy lesní požáry a na ty jsme vcelku dobře vybaveni. Zvláště když průběžně doplňujeme výstroj členů moderními přílbami, hasičskými obleky a botami, které patří do standardů HZS. V posledním roce jsme se vybavili také raftem Coloredo na který jsme si vydělali na společenských plesech a který využíváme jako záchranný člun ale také dvěma přetlakovými dýchacími přístroji zn. Dräger, získanými z dotací kraje.
Rekonstrukce hasičské zbrojnice
Také naše zbrojnice doznala změny a v roce 2009 byla provedena modernizace z projektu ROP, kdy byly provedeny rozsáhlé úpravy zbrojnice, respektive výměna vrat, dřevěných oken za plastové, vybudování nového sociálního zařízení, zabezpečení zbrojnice a spousty dalších vylepšení.
V polovině devadesátých let jsme navázali družbu s hasiči z rakouského Sierningu a před čtyřmi lety také s hasiči ze slovenských Topolčianek. S oběma sbory udržujeme dobrý kontakt a při významných událostech se rádi setkáme a navštěvujeme.
Hasičský sport
Po sportovní stránce je stále znát vysoká připravenost našich závodních družstvech avšak se stoupající konkurenceschopností dalších sborů je čím dál tím těžší vyhrávat. A tak uznání si zaslouží nejen družstvo žen, které letos získalo nejvíce zlatých pohárů z celkové úrody, ale taky kolektiv mladých hasičů, kteří skončili v okrese na pěkném druhém místě, ale i mužů, kteří měli letos jediný „velký úspěch“ a to vítězství v okresním kole požárního sportu.
Nemohu opomenout účast Pavlíny Kaplové na mistrovství republiky dorostenců v kategorii jednotlivců, kam se probojovala po krásném výsledku na krajské soutěži v Prostějově a i na mistrovství republiky dělala čest značce „Hlubočky“.
Závěrem
Co říci v závěru? Velmi dobrá činnost po celé období poválečné práce sboru je naší dobrou vizitkou. Všem, kteří se o to zasloužili, patří velké uznání a poděkování. Je potřeba dále poděkovat především OÚ Hlubočky a všem, kteří různě napomáhají naší činnosti a v neposlední řadě i Záchrannému hasičskému sboru v Olomouci, se kterým máme dobré vztahy.
Popřejme tedy hasičům z Hluboček hodně dalších spokojených let a rozlučme se hasičským pozdravem Ohni zmar!
Zbyněk Brázdil
