S vedením války byl odedávna spojen průzkum a pozorování. Svědčí o tom místní názvy jako Hláska, Hlásnice nebo Stráž. Ve válce studené, kdy CO plynule navázala na její horkou fázi, se počítalo s tak rychlým úderem zbraní hromadného ničení, že bylo pozorování zaměřeno hlavně na zjištění škod. Za tím účelem se po 2. Světové válce budovaly pozorovatelny, které by odolaly ničivým účinkům bomb a své osádce umožnily vyhodnotit nastalou situaci.
Na rozdíl od pevností, bunkrů a hlavně krytů CO, nesloužily vojsku ani nebyly určeny k záchraně většího počtu lidí a tomu odpovídala jejich velikost. Ve slangu civilních obránců se jim říkalo „pelech“ a „pelešit“ znamenalo jít na pozorovací službu.
Kniha Jiřího Doupala Pozorovatelny civilní obrany, Výstavba v Československu v letech 1951—1989, která se svým tématem poněkud vymyká tolik oblíbené „bunkrologii“ mi pomohla si ujasnit, co je to za objekt, který vídám z vlaku cestou do práce. Nachází se ve srázu nad továrnou a železniční tratí asi 200 m od stanice.
Bunkr nebo kryt?
Bunkr nebo kryt, napadne člověka jako první. Ani jedno, ani druhé. Malý objekt je postaven z cihel a překryt betonovým stropem, jenž je nad vchodem zesílen. Beton i zdivo přecházejí uvnitř ve skálu, v níž byla vylámána asi 10 m dlouhá, na konci se lomící štola s vybetonovanou podlahou. Chodba je dosti široká i vysoká, takže se v ní dospělý člověk může pohodlně pohybovat nebo i míjet s ostatními. Měla nejspíš sloužit jako zázemí zvané odpočívárna, kde se rovněž skladovalo nářadí a ochranné prostředky.
Z miniaturního obezděného prostoru snad tří čtverečních metrů míří směrem do údolí tři pozorovací průzory tak, aby zabraly co nejširší úhel krajiny. Ten čelní byl možná kvůli lepšímu přívodu světla do „jeskyně“ po definitivním opuštění pozorovatelny kutilsky zvětšen, zbývající dva směřují bočními zídkami šikmo do stran. Způsob provedení by napovídal, že lze stavbu datovat do první poloviny padesátých let. Pozdější pozorovatelny byly vybaveny betonovými, nebo uzavíratelnými ocelovými štěrbinami.
Podobně vstup dveřmi, které už nejsou na svém místě, je situován čelně, což se u mladších typů řešilo ocelovými poklopy na méně exponovaných místech. Konečně ani použití cihel neodpovídá nárokům na odolnost a je překvapivé, že navzdory předválečné tradici betonových řopíků a pohraničních pevností se zde vrátili o krok zpět. Lze to vysvětlit finanční náročností.
J. Doupal se však domnívá, že v případě Mariánského Údolí se jedná o pozorovatelnu s integrovaným protileteckým krytem ještě z doby války a svůj názor opírá o podobné dispozice a provedení staveb v Brně na Kraví hoře a v Ostravě u bývalého dolu Jan. Poválečné pozorovatelny kryt neměly. Tento názor na dataci potvrdil Antonín Plíska a navíc je zde souvislost s raženým krytem v Hřebíkové.
Součástí vybavení bylo ještě telefonní spojení a elektroinstalace napojená nadzemními dráty, jak napovídá malý stožár na fasádě a dřevěné špalíky ve zdi uvnitř.
Nepochybuji o tom, že „bunkr“ byl v posledních dvaceti nebo i sedmdesáti letech místem klukovských her. Vyvstává otázka, zda byl ještě po válce civilní obranou využíván a pokud ano, tak dokdy. Bylo by zajímavé se od těch pamětníků dozvědět, co zde kdysi našli.
Závěrem lze říci, že obec Hlubočky má v této pozorovatelně zajímavou technickou památku, která se dochovala v poměrně dobrém stavu a která by neměla zaniknout. Jinde se nadšenci ujímají vojenské architektury a provozují v ní muzea. Jedním z nich je nedaleké Minimuzeum CO v Dluhonicích u Přerova, které provozuje zmiňovaný J. Doupal (je vidět z vlaku blízko trati při cestě do Ostravy). Maximuzeum civilní obrany je možné spatřit na Dukle. Ovšem, že ne té hlubočské. „Archa projekt“ se nachází v areálu zavřeného kamenouhelného dolu Dukla v Dolní Suché u Havířova a rozkládá se v šesti podzemních podlažích.
O jedné pozorovatelně z doby války jsme ve zpravodaji již psali (Zp. 6/2014 str.14). Jednalo se tehdy o betonový kryt v turbínové hale hřebíkovské elektrárny.
Střešní pozorovatelna civilní ochrany
Bytový dům v ul. Letní 316-368 nemá jen tak obyčejnou střechu. Hřeben jejího krovu prolamuje uprostřed zděný kvádr s obráceným lavórem, jaký nosili na hlavách vojáci Jejího veličenstva. Lavór je sirénou, stavební blok zase pozorovatelnou CO, jež vznikla asi roku 1958.
Po třech stranách je vybaven celkem šesti průzory, jež cílí na továrnu dole v údolí a sídliště na svahu. Tyto štěrbiny byly po opuštění pozorovatelny zaslepeny. Na zajímavost mě upozornil p. Bedřich Chalupa, který sirénu kdysi vlastnoručně montoval. Řeknete si, že takové stanoviště nebylo právě „bombensicher“ (bezpečno před bombami), jak říkají naši západní sousedé. Jenže smyslem pozorování bylo prý také sledovat, jestli se nesrocují lidé kvůli šmelině … Sousedé ve jmenovaném domě plánují, se exkluzivního cimbuří zbavit, jak sdělila jedna obyvatelka.
Měl bych protinávrh: umístit do nástavby v duchu městského včelaření úly. Obří skoro česna by stačilo jen znovu otevřít.
Jen kousek níže v Kollárově ulici stojí tzv. Hotelák, bytový dům č. 315, v jehož sklepení byl podle sdělení A. Plísky zřízen kryt CO. Únikový východ tvoří masivní ocelový poklop v úrovni země u domu.
Marek Bohuš (2016)
Mohlo by vás také zajímat:
Zpravodaj Hlubočky
