Velká smilovská zeď

· 3 min čtení

Knížecí schwarzenberský lesní správce Jan Evangelista Chad (Ševětínský) se ve svém díle Dějiny lesů a lesnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vydaném roku 1913 v Písku, věnuje nejrůznějším tématům kolem lesa. V kapitole o přibližování dřeva uvádí příklad lesní cesty, vybudované ve svažitém terénu vysoko nad tokem Bystřice, která musela být v tomto úseku dílem vystřílena ve skále, dílem podezděna nasucho kladenými kameny.

Scenérie učebnicové zatáčky proto působí velmi romantickým dojmem, archaičnost stavby navíc podtrhují letité buky rostoucí přímo na ní. Přestože jsem lokalitu z knihy znal, první neplánované setkání s tímto svědkem zašlých časů mě rázem obsadilo do role Indiana Jonese, který stanul tváří v tvář kulisám zaniklé kultury.

Podezdívané lesní cesty a chodníky jsou v okolí časté, jenže dimenze téhle zdi se vymyká účelové stavbě, nota bene na tak zastrčeném místě. Jakoby její zbudovatelé chtěli někomu vzkázat: Koukej, takoví my jsme byli frajeři!

Soudím, že stavbu nezná ani mnohý narušitel vojenského výcvikového prostoru. Kdo ji zná velmi dobře, je JUDr. Petr Ritter, který mi poskytl fotografie místa z roku 1971. Bránil tehdy právo ještě jako šerif trampské osady, která sídlila nedaleko Domašova. Protože jim místní mládež tábor ničila, hledali odlehlejší útočiště a to nalezli právě zde. Zeď použili jako „podezdívku“ svého srubu.

Zděná cesta na Smilově
Zděná cesta na Smilově

V okolních lesích se netěžilo, cestu podle všeho nikdo nepoužíval. Ještě před dokončením ale přišla akce tehdejší tzv. veřejné bezpečnosti a rozřezaný srub byl svržen ze skály. Vše mělo dokonce soudní dohru a jen díky uznalému šéfovi polesí věc skončila smírně. Trampům byl nabídnut ke koupi objekt, který kdysi patřil k Mückovu mlýnu. To už je ale jiná historie.

O osudech téhle skupiny trampů si můžete přečíst v románu Brodyho testament od P. Rittera, který se inspiroval lokálními reáliemi a z něhož zde uvádíme malou ukázku.

V jeden páteční podvečer se vydrápali strmým kaňonem ke campu   ̶  a on tam nebyl. Zmizely kameny ohniště, stožár, celta s nářadím…, zmizel i rozestavěný srub. Zůstal jen cementem zpevněný základ budoucího krbu. Ta situace se bránila pochopení. Že se vytratí kameny, sekery…, ale skoro dostavěný srub?! Uviděli ho, když popošli třicet metrů dál. Už to nebyl srub, ale motorovou pilou rozřezané kusy stěn, krovů, rámy dveří a oken chaoticky naházené ze svahu…

Poslední štace (hud. skupina vypravěče, pozn. red.)  hrála na Hvězdě – omšelém hotelu uprostřed Údolí o dvanácti pokojích a rozlehlé hospodě s desítkou a dvanáctkou na čepu, s propálenými ubrusy a podlahou jako na pirátském škuneru. Jmenoval se Rudá hvězda, ale všichni si jeho název rádi zkracovali... Scházeli se v něm chataři, trampové i vesničané z celého okolí.

Marek Bohuš


Související příspěvky

Čtyřnohý lakatoš
· 3 min čtení
Hanácká Bystřice – Údolí motýlů
· 6 min čtení
Lyricky lyrovitý liriodendron
· 6 min čtení
O vodě z Posluchova
· 5 min čtení
Bryo con brio čili o mechu bez dechu
· 6 min čtení
Hrubovodští letouni
· 6 min čtení