Kostel, škola, hospoda - to jsou instituce, na kterých stávala na venkově kultura. Kostel byl v obci zbudován roku 1910, hospod bylo několik, ale škola jen jedna s německým jazykem vyučovacím. I svolána byla schůze, aby se rokovalo o otevření české školy. Kam? Do továrního hostince!
Pozvanými byli tehdy v lednu 1919 Češi a rodiče ze smíšených manželství z Hluboček a okolí. Obavy z vyhrocení národnostního střetu a důsledky v práci u dominantního zaměstnavatele firmy Moravia způsobily, že mnozí nepřišli a z dorazivších se další vyslovili proti založení české školy.
Přesto došlo již v březnu k dohodě s Moravií o pronájmu továrního objektu čp. 59, který měl být upraven stavitelem Josefem Kolbem z Velké Bystřice a následně využit pro českou školu. V této budově se nacházely kanceláře vojenských opravárenských dílen pro polní kuchyně a v kronice české menšinové školy z let 1919 až 1937 se dokonce dochovala fotografie části budovy. Její atypický vzhled s oplechovanou mansardovou střechou ji pomohl situovat do míst v Nádražní ulici, kde dnes stojí hala podniku Honeywell. Číslo domu se na starých plánech dohledat nepodařilo, protože tehdy ještě nestál.
Už na konci března 1919 byl učitelem Bedřichem Mádrem, který byl vyslán z Bukovan, vyhlášen zápis pro školní rok 1918/1919. Tento spiritus agens nové školy, jenž ji vedl v letech 1919 až 1938, měl k dispozici dvě učebny, z nichž jedna připadla mateřské škole. Své žáky si byl vyzvednout mj. v obecné škole v Hlubočkách, kam docházely i děti z Mariánského Údolí a Hřebíkové, protože v těchto částech v té době školy ještě nebyly. Z 42 Mádrových žáků bylo 16 „přeběhlíků“ z německé tradiční školy. J. Glonek uvádí úsměvnou historku o tom, jak tamní učitel Koselka jednotlivé přestupující žáky vyprovázel (zřejmě rozčileným): „Ven, ty Hanáku!“
Nesmíme si představovat, že všechny tyto děti mluvily česky. Z těch, které jazyk ovládaly, utvořil řídící učitel Mádr zvláštní oddělení; ostatní se česky teprve musely naučit. Docházka do české či německé školy nebyla motivována výhradně mateřštinou dětí, jak se to někdy staví a získat „klienty“ bylo také otázkou „marketingu“, jak bychom to dnes nazvali. Bedřich Mádr otevřeně píše, že se osvědčilo vánoční nadělování šatstva a školní pomůcky zdarma, což vítaly hlavně chudší rodiny.
Národní jednota a české menšinové školy
Spolu s ústřední Maticí školskou byly tzv. Národní jednoty oporou hospodářského i kulturního života českých menšin v národnostně smíšených oblastech již za Rakouska–Uherska. Po vzniku ČSR se tyto dosud obranné spolky osmělily a zaměřovaly v Čechách a na Moravě výhradně na německá a polská jazyková území. Snažily se je různými metodami počešťovat. Vycházely přitom z předpokladu, že Němci jsou v zemi hosty, přičemž přehlížely historickou skutečnost, že sem byli opakovaně zváni českými panovníky.
Vynakládaly mj. aktivitu při zakládání a podpoře českých škol v místech, kde pro nepatrný počet českých dětí nebylo podle zákona možné založit školu běžnou. V případě Hluboček se jednalo o Národní jednotu pro východní Moravu se sídlem v Olomouci, jež byla založena roku 1885. Bylo to jediné české sdružení v dlouhé řadě místních spolků.
Zřizování a financování menšinových škol pod patronátem Národní jednoty představovalo po vzniku ČSR roku 1918 opatření jazykové politiky státu na podporu češtiny v oblastech s převahou jiných jazyků. Bylo tomu tak nejen v „pohraničí“, ale i v oblastech tzv. německých jazykových ostrovů, odkud je to na hranice daleko. Po roce 1918 se pro minoritní Čechy začal používat termín „hraničář“, protože česky mluvící v okresech s převahou německého obyvatelstva nebylo možno označovat jako menšinu (podle Versaillské smlouvy a ústavy ČSR).
Zcela zvláštní situace nastala např. na Těšínsku, kde spolu o vliv zápasily živly český, německý a polský. Některé básně Slezských písní Petra Bezruče jsou literární reflexí oné situace.
Nejednotná jednota
Přes tradované soupeření českého a německého živlu se události někdy odehrávaly méně černobíle. Ondřej Fišr líčí ve své diplomové práci konflikt z roku 1926, kdy byl zakladatel Bedřich Mádr opakovaně křivě nařčen představiteli místního odboru Národní jednoty v Mariánském Údolí, s cílem jej odvolat z funkce. Školní inspekce udání prošetřila a shledala neopodstatněným. Před soudem, kam věc dospěla, pak nactiutrhači museli své pomluvy odvolat.
Fišr to vysvětluje: „V pozadí těchto událostí stály politické spory mezi učitelem a členy Národní jednoty, kteří se z převážné většiny hlásili ke komunistické straně, a pravicově orientovaný učitel jim byl takříkajíc trnem v oku.“ Rozkol české menšiny podrobně líčí také J. Glonek a konstatuje, že politické a ideologické důvody v tomto případě převážily nad národnostními.
Kasárenský vzhled
Školní budovy z éry Československé republiky jsou mnohdy stavby velmi výstavné, které výzdobou na fasádách nešetří (štukoví lvi, sochy, sgrafita, Komenského busty atd.). To se týká i škol na venkově. Oproti tomu škole v Mariánském Údolí se v době jejího vzniku vyčítal kasárenský vzhled, tzn. úspornost dekorace, jež se omezila na nápis nad vchodem a štukové oblouky nad okny přízemí.
Úsporné provedení bylo dáno omezeným rozpočtem, jehož původní kalkulace navržená stavitelem Kolbem byla z 850 tis. krácena na 750 tis. Vzhled zvláště kontrastoval v porovnání s německou školou s dekorativně pojednaným trámovím ve štítě a zdobenou fasádou. Brizolitová a naposledy tepelně-izolační fasáda to vše skryly, ale na dochovaných výkresech z roku 1912 lze vidět, co asi současníci u české školy postrádali.
Školy dvojčata
Zajímavostí je, že mariánskoúdolní stavební projekt pocházející z ruky Josefa Kolbeho byl použit ještě pro další lokality. Nejprve v tradiční německojazyčné oblasti Kravařska v Suchdole nad Odrou v letech 1920 –1921. Tato budova od roku 1985 už vzdělávání neslouží, protože byla postavena škola nová. Zato se v ní, jakožto penzionu Poodří můžete ubytovat. Hned vedle stojí bývalá Hospodářská zimní škola, kde dnes sídlí místní muzeum a knihovna. Naproti přes ulici je vidět Muzeum moravských bratří, kteří zde měli sbor a jejichž mateřštinou byla mimochodem němčina.
Až v roce 1933 se přikročilo k výstavbě další české menšinové školy podle Kolbeho projektu v Chornicích nedaleko Jevíčka v německém jazykovém ostrově Hřebečsko/Schönhengst, ač byla založena už roku 1919. Přispěly na ni obce ze širokého okolí, protože čeští žáci sem docházeli z 25 vesnic! Přesto sbírka trvala poměrně dlouho. Dnes slouží bývalá německá škola prvnímu stupni ZŠ, zatímco česká stupni druhému.
Nárůst obyvatelstva po válce budovaných sídlišť si v Mariánském Údolí vynutil přístavby školy v letech 1949, 1975 a počátkem let 90. přičlenění sousední mateřské školy.
Marek Bohuš
S použitím:
- Jiří Glonek a David Papajík: Dějiny obce Hlubočky, 2006.
- Kronika české národní menšinové školy 1919 – 1937, SOkA Olomouc
- Ondřej Fišr: České obecné menšinové školství v německých obcích v soudním okresu Olomouc 1918 – 1938. MU Brno 2013.
Autor děkuje:
- Mgr. Jaroslavu Vyhlídalovi, řediteli školy v Chornicích
- Danielu Říčanovi, správci Muzea městyse v Suchdole nad Odrou
- Foto: Kronika české národní menšinové školy
