Morastav

· 3 min čtení

Zajištění bydlení v prvních poválečných letech je spojeno s bytovým družstvem Morastav. Kdo dnes prochází Letní, Jabloňovou a dalšími ulicemi v Mariánském Údolí, snad si ani nepovšimne někdejší unifikovanost domků.

Nejrůznější úpravy setřely jednotnost svažité čtvrti. Najdou se sice ještě exempláře autentické, avšak většina domků změnila půdorys, dostala půdní vestavbu nebo narostla o celé patro. Přibyly garáže, které nahradily tzv. chlívky – sklady tuhých paliv. Dorůstající zahradní vegetace také udělala své. Proto se nám dnes už pohled z Cukráku na novou čtvrť „Sokolovo“ jak stojí psáno na dobové pohlednici nenaskytne.

Nová čtvrť „Sokolovo“ v Mariánském Údolí kolem roku 1948
Nová čtvrť „Sokolovo“ v Mariánském Údolí kolem roku 1948

Stavební bytové družstvo bylo založeno r. 1946, aby zmírnilo bytovou krizi, kterou pociťovali hlavně zaměstnanci Moravie. Cílem bylo vystavět během první půle tzv. ”dvouletky” 51 domků a 6 činžovních domů. Kvůli nedostatku stavebního materiálu se dokončení protahovalo a první obyvatelé se nastěhovali až koncem roku 1948.

Pan Václav Kovařík přišel do Mariánského Údolí hned po válce z Přáslavic při náboru, který měl v podniku nahradit odsunuté Němce. Po návratu z vojny roku 1947 se oženil a roku 1948 se už stěhovali do nového domku ve svahu nad továrnou v Máchově ulici. V té době již stála horní řada prvních jedenácti domků. Jak sám říká, přinést si sem člověk musel jen trenýrky, jinak už v domě vše bylo: kotel na uhlí a ústřední topení, nábytek, k tomu zahrádka. V té době slušný standard, za který členové družstva vedle svého vkladu Morastav platili 40 Kčs měsíční nájem.

Na plánech čteme jméno architekta Karla Koželky, který byl spolu s Antonínem Kropáčkem autorem návrhů. Práce prováděla mj. nám známá firma Kolbe z Velké Bystřice, která stavěla např. Českou školu v M.Ú.

Plán architekta Karla Koželky
Plán domu od architekta Karla Koželky

Později, asi v roce 1956 stanovil výnos ministerstva průmyslu, že národní podniky nesmějí vlastnit byty. Moravia družstvo dotovala a de facto vlastnila, takže se domky musely prodat. Ve vlastnictví továrny zůstaly jen činžovní domy typu P2 a P3, kterých bylo šest. Tehdejší odhad domku zněl na 110 tis. Kčs, ale státní subvence, příspěvek Moravie a měnová reforma kupní cenu stlačil na 22 tis. Navíc podnik zaměstnancům poskytl bezúročnou půjčku na 7 let. Ta částka zní dnes směšně, ovšem tehdejší plat obnášel asi 700 Kčs. Ne všichni se odhodlali ke koupi a tak došlo zase na stěhování. Pan Kovařík tu bydlí dodnes. Pro porovnání cen poslouží prodej Moradomku z roku 1986 za 155 tis. kč.

Z archivních dokumentů vyplývá, že stavební náklady na domek byly 350 tis. a podnik požadoval státní záruky. Přitom se stavělo na pozemcích, které byly konfiskáty.

Několi domků a dvojdomků Morastavu vyrostlo také v Hřebíkové Na Výsluní, zvaném lidově „Vyšehrad“. Pod Vyšehradem vedle Základní školy stojí nenápadný domek č. 320, který sloužil stavařům jako zázemí a po dokončení výstavby měl být strhnut. Přetrval a slouží bydlení dodnes.

Morastav vystavěl údajně také kulturní dům a v dokumentech se píše o sídlišti Pilníkov u Trutnova, které má být dílem Morastavu.

Marek Bohuš

Související příspěvky

Příběhy slavných značek: Mora
· 1 min čtení
Kdo hledá, najde
· 3 min čtení
Tiskař Miroslav Eis
· 5 min čtení