Hanácká Bystřice – Údolí motýlů

· 6 min čtení

V období vrcholného léta mají obyvatelé a návštěvníci malebného údolí říčky Bystřice jedinečnou příležitost spatřit pestře zbarveného motýla přástevníka kostivalového.

Motýl má rozpětí křídel 5 až 6 cm, přední křídla jsou černá se žlutavými pruhy a zadní křídla červená s černými skvrnami.

Patří do čeledi přástevníkovitých, která je ve střední Evropě zastoupena cca 60 druhy. Přástevníci kostivaloví mají denní i noční aktivitu a nejčastěji se s nimi setkáme na vlhkých místech podél cyklostezky, u železniční trati či na prosvětlených okrajích lesních cest. S oblibou sají na sadcích konopáčích, kde jim společnost dělá i nápadný perleťovec stříbropásek.

Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia)
Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia)
Přástevník kostivalový byl zařazen mezi druhy chráněné v rámci celé Evropské unie. Stal se předmětem ochrany evropsky významné lokality Údolí Bystřice, která se tak zařadila mezi lokality jako Bílé Karpaty, Slovenský kras nebo řecký ostrov Samos, určené mimo jiné také k ochraně tohoto motýlího klenotu.

Vladislav Holec

Přírodní park Údolí Bystřice
★★★★★ · Přírodní rezervace · 783 61 Bystřice

Motýli v povodí Bystřice

Všimli jste si, jak v posledních letech kolem nás ubývá poletujících denních motýlů? Nepochybně ano. Motýláři – lepidopterologové – na tento jev upozorňují již téměř sto let.

Svědčí o tom například konstatování Aloise Kašpara v úvodu jeho článku Příspěvek k fauně motýlů severomoravských v Hlubočkách a okolí z roku 1929. Aktuální úbytek motýlů nejen v České republice je alarmující. Ze 160 našich druhů denních motýlů již nejméně 18 zcela vyhynulo, polovina zbývajících druhů je ohrožena, mnozí kriticky. Co s tím? Heslovitě řečeno: Poznávat a chránit! Oba tyto procesy probíhají i kolem řeky Bystřice. Nahlédněme stručně do jejich historie, je spojena s řadou dnes už málem zapomenutých jmen.

Babočka paví oko
Babočka paví oko

Jedinečnost a bohatství přírody v údolí řeky Bystřice vedlo již odedávna k jeho osídlování, ale také k výletům, trampingu i letním pobytům rodin ze širšího okolí. Zdejší faunu zkoumali při různých příležitostech již na přelomu 19. a 20. století entomologové Albert Bahr, Leopold Bohatschek, Moriz Kitt a Jan Herodek. S odstupem času je stále obtížnější dopátrat se dalších informací o těchto osobnostech. Je to činnost vpravdě detektivní a každý zjištěný poznatek vyvolává další nezodpovězené otázky. Jenže to bych tento článek nikdy nedopsal.

Zatímco o prvních dvou jmenovaných jsem zatím nic bližšího nezjistil, po několika hodinách pátrání po křestním jméně prof. Kitta, které není uvedeno na lokalitních štítcích v salzburském muzeu, ani ve mně známých publikacích, dnes už vím více. Prof. PhDr. Ing. Moriz Kitt (1870–1946) se narodil ve Vídni, vystudoval chemii, doktorát získal v Heidelbergu, od roku 1899 učil v Olomouci na německé obchodní akademii, od roku 1905 na obchodní akademii ve Vídni.

Volný čas dělil mezi dvě vášně, rybaření a motýlaření. Lovil v jižním Tyrolsku, Alpách, na Korsice a ve Španělsku. Na Olomoucko se ještě vrátil v letech 1917 a 1918 k letním pobytům v Draberově mlýně mezi Hlubočkami a Hrubou Vodou (známé také jako Šenkova pila, pozn. red.). Výsledky svých pozorování přenechal k publikaci Sigmundu Heinovi.

Další nadšenec, truhlář Jan Herodek, se narodil roku 1868 v Oskavě, v roce 1930 se přestěhoval do Olomouce-Pavloviček, tedy blízko řeky Bystřice, kde sbíral. V olomouckém Vlastivědném muzeu je uloženo několik jeho vzácných exemplářů jasoně červenookého z let 1907 až 1916 s lokalitami od Šternberka po Hlubočky. Je pravděpodobné, že se znali s níže uvedeným Aloisem Kašparem již z Oskavy na Šumpersku, kam pan profesor o prázdninách zajížděl.

Okáč luční
Okáč luční

Lepidopterolog Alois Kašpar

Dostupnější jsou časopisecké články prof. Aloise Kašpara (1871–1944). Jde o staršího bratra malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara, jehož známe jako autora ilustrací prvního vydání Babičky Boženy Němcové z roku 1903. Malíř často zajížděl do Hluboček ke svému bratru Aloisovi. Ten zde žil a působil zřejmě mezi roky 1893 a 1907 ve funkci učitele a řídícího učitele obecné školy.

Od roku 1908 žil a učil v Olomouci-Povelu. Později byl jmenován odborným učitelem na měšťanské škole v Litovli, od roku 1915 učil na německém učitelském ústavu v Olomouci, který sídlil spolu s gymnáziem na třídě Svobody. Když učitelský ústav studijním rokem 1924/1925 ukončil svoji činnost, věnoval se profesor Alois Kašpar entomologii naplno. Výsledky svého mapování výskytu motýlů v širším okolí Hluboček zveřejnil postupně v letech 1908, 1929 a 1931 ve třech faunistických publikacích. Trávil mnoho času pozorováním motýlů v jejich přirozeném

prostředí i v laboratorních podmínkách, zabýval se také chovem housenek motýlů z vajíček a housenek nasbíraných v přírodě, své poznatky publikoval většinou v Časopisu Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci.

Zelenáček šťovíkový
Zelenáček šťovíkový

Jasoň pod Jedovou

Taková odborná činnost vyžaduje hluboké znalosti z botaniky, bionomie a ekologie. Byl posledním, kdo ještě v přírodě zaznamenal půvabného motýla jasoně červenookého pod vrchem Jedová. Tento druh byl vyhuben zalesněním Bělkovického údolí.

Podobný osud postihl tohoto motýla na celém území našeho státu. Svá pozorování výskytu a způsobu života mokřadního ohniváčka rdesnového na loukách na severním okraji Olomouce popsal v samostatném odborném článku. S poklesem podzemní vody v důsledku narůstající spotřeby města zmizel v padesátých letech z černovírských luk nejen motýl, ale postupně i jeho živná rostlina rdesno hadí kořen.

Jasoň červenooký
Jasoň červenooký

Alois Kašpar také prováděl dlouholetý výzkum fauny vrchu Kosíř u Prostějova, většina jím zjištěných druhů se tam již dnes nevyskytuje. Bádal také v okolí Rusavy a Oskavy, kam zajížděl na letní pobyty za bratrem Adolfem. Na lokality kolem Hluboček se za motýly vracel i z Olomouce.

Při poslední exkurzi za deště nastydl a onemocnění zápalem plic se mu stalo osudným. Doklady jeho sběrů v počtu asi 4 500 exemplářů preparovaných motýlů jsou uloženy v depozitáři Vlastivědného muzea v Olomouci. Byl publikačně činný, poznatky o motýlí fauně severovýchodní Moravy šířil i do zahraničí, udržoval písemné i výměnné kontakty s odborníky německými, francouzskými, švýcarskými, ruskými a balkánskými. Rukopis nekrologu s fotografií Aloise Kašpara, který do časopisu napsal botanik Josef Otruba, v archivu Vlasteneckého spolku muzejního ve Vlastivědném muzeu v Olomouci bohužel není.

Jindřich Kuja

Literatura a zdroje:

• Osobní rozhovory autora: František Hejl Mračovský (1966), Miloslav Kudla (1967), Jakub Palásek (1969).
• Beneš, J. et al.: Motýli české republiky: rozšíření a ochrana. Praha 2002.
• Bohuš, M.: Adolf Kašpar fotografem v Hlubočkách. Zpravodaj obce Hlubočky 2013.
• Glonek, J., Papajík, D.: Dějiny obce Hlubočky. Hlubočky 2006.
• Otruba J.: Alois Kašpar. Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, r. 55, 1946.
• Reiyser, H.: Prof. Dr. Ing. Maurice Kitt. Věstník vídeňské ent. spol., roč. 30, 1946
• SokA Olomouc, fond Německá obecná škola Hlubočky 05-29, inv. č. 18.
• Scheybal, J. V.: Adolf Kašpar: Život a dílo. Praha 1957.

Foto: Wikipedia

Související příspěvky

Geocaching - outdoorová hra pro všechny
· 5 min čtení
Není poledne jako poledne
· 5 min čtení
Velká smilovská zeď
· 3 min čtení
Čtyřnohý lakatoš
· 3 min čtení
Lyricky lyrovitý liriodendron
· 6 min čtení
O vodě z Posluchova
· 5 min čtení