Pozdrav slečně Mici na Nové ulici

· 3 min čtení

V mrazivém počasí těchto dní ocení každý turista i zbloudilec přístřeší, které skýtá útulná hospoda. Cena takového útočiště stoupá, jsme-li na okraji civilizace, rozuměj: nemůžeme nasednout do první tramvaje a jet domů, doléhá na nás zima, žízeň, hlad a útočí vlci. Klasik ten pocit vyjádřil prostě: „Buďme rádi, že sedíme v teple.“

Na podobném místě stojí hospoda Barandov v Posluchově, jejíž historie je dlouhá, avšak ne příliš známá. Kdy byla postavena a proč se tak jmenuje se neví. Již více než století však slouží nejen místním, ale také výletníkům z Olomouce a okolí,  kteří si „Pflaumenfestung“ (něm. švestková pevnost), jak bývala ves pro své ovocnářské zaměření a možná i nedostupnost žertem nazývána, oblíbili jako cíl nedělních vycházek do přírody. O její odlehlosti svědčí mimo jiné to, že silnice do vsi byla zbudována teprve na začátku šedesátých let.

Přední strana pohlednice – hospoda Barandov v Posluchově mezi válkami

Historická pohlednice

Právě oněm průkopníkům turistiky byla zřejmě určena pohlednice, jež nabízí snímek z období mezi válkami. Datum na poštovním razítku je bohužel nečitelné, rozeznáme pouze dvojjazyčný nápis Hombok/Hluboček nebo Hlubočky (od r. 1925), kterým je oražena československá známka zelené barvy od V. H. Brunnera, zpodobující osvobozenou republiku, jež trhá své okovy a u nohou jí leží hora Říp (vlevo) a slovenská pohoří Tatra, Fatra, Matra (vpravo). Známka byla v oběhu od roku 1920. Text pozdravu je psán německy a němčina byla téměř výhradním jazykem předválečného Posluchova.

Text na meziválečné pohlednici z Posluchova
Text na meziválečné pohlednici z Posluchova

Kdo je žena na obrázku?

K našemu velkému překvapení byla žena na fotografii rozpoznána posluchovskou rodačkou jako paní hostinská Polzerová. Polzerovi provozovali před válkou také hospodu ve Velké Střelné, ale zde jde nejspíš o shodu jmen. Pozoruhodná je i samotná stavba s obvyklou břidlicovou krytinou, dováženou do Posluchova tradičně z Velké Střelné, jež kryje i střešní vikýř, kterým se na půdu patrně skládala úroda.

Hospoda Barandov dnes

Dnes chybí břidlice, vikýř, dřevěná předsíň i poštovní schránka na zdi, ubylo slivoní a bosé děti už také po návsi nepobíhají. Potěšitelné je, že se zachovala funkce této veledůležité instituce, zvané vesnická hospoda.

Závěrem ještě dovysvětlení nadpisu. Bydlištěm adresátky pozdravu je městys, později město (1906) a od roku 1921 olomoucká čtvrť Neugasse/Nová ulice.

Redakce děkuje paní Lianě Hruškové a panu Rudolfu Klosovi za poskytnutí pohlednice a paní Marii Blahové za doplňující informace.

Marek Bohuš

Pohlednice z Posluchova z roku 1904
Pohlednice z Posluchova z roku 1904

Mohlo by vás také zajímat:

Jazzová kapela Tögel | Magazín Hlubočky
Hudebního uskupení Jazzkapelle Tögel aus Hombok spolu s mandolínovým souborem, pěveckým spolkem a dalšími hudebními tělesy, vytvářelo kulturní život obce Hlubočky.
Česká menšinová škola v Mariánském Údolí | Magazín Hlubočky
Kostel, škola, hospoda - to jsou instituce, na kterých stávala na venkově kultura. Kostel byl v obci zbudován roku 1910, hospod bylo několik, ale škola jen jedna s německým jazykem vyučovacím. I svolána byla schůze, aby se rokovalo o otevření české školy.

Související příspěvky

Hostinský od Jedlové hory
· 7 min čtení
Rozmarné léto v Burk(ině Faso)
· 7 min čtení
Pověst o Ladermonovi
· 4 min čtení
Školní zvon z Hrubé Vody
· 3 min čtení