Petr Mokroš by svou tvorbu zařadil do směru Art Brut - naprostý amatérismus, kdy se člověk vyjadřuje svobodně podle své vlastní vůle, není svázán žádnými naučenými poučkami a pravidly. Každá barva a její odstín má v mysli tohoto rodáka z Hluboček své vlastní číslo a obrazy maluje nejraději na vlastnoručně napnutá plátna.
Jak jsi se dostal k malování obrazů? Kdy to začalo?
Jsou to takové zvláštní spojitosti. Tužkami jsem si kreslil odmalička. Byly to takové fantasy kresby, které byly reakcí na různé životní situace. Barvy mě zprvu nezajímaly, dlouho jsem je vůbec nevnímal. Časem jsem zjistil, že mým kresbám něco chybí. Začal jsem číst biografie slavných malířů, které mě velmi zaujaly.
Souvisí to také s tou cestou do Číny. Než jsem tam odjel za svou přítelkyní, tak mě samota trápila a malováním jsem si to kompenzoval. Postupně jsem začal experimentovat, míchat různé barvy a malovat různými věcmi, například kreditní kartou. Když jsem šťastný a spokojený, tak tvořit nemohu. Je to takový vnitřní motor.
Ve tvých obrazech se často objevuje postava králíka, má to nějaký skrytý význam?
Inspirovala mě knížka, která se jmenuje Králíkům se nikdy nedá věřit od Jeremy Dysona. Je to taková zajímavá sbírka dvanácti strašidelných a tajuplných povídek. A já jsem se rozhodl, že namaluju ke každé povídce obraz a jeden ještě na úvod. Chtěl bych je pak věnovat autorovi.
Jakým dalším tématům se ve svých dílech věnuješ?
Témata jsou ryze osobní. Většinou to jsou pocity, něco co mě trápí… Jsou to životní zpovědi, osobní deník. Pravý význam může odhalit jen člověk, který mě dobře zná. Na druhou stranu jsem rád, když si v tom každý najde kousek sebe.
Tvoje obrazy mají specifikou atmosféru, hlavně mě zaujaly barevné kombinace, mohl bys ten styl k něčemu přirovnat?
Myslím si, že kombinací barev dokazuji, že nemám žádné výtvarné vzdělání. Každá barva a její odstín má v mé mysli své vlastní číslo. Vyjadřuji tím hlavně své pocity. Jsou tam vidět sice i reálné věci, ale nedokážu to přesně popsat. Je to otázka emocí. Stylově bych to zařadil do směru Art Brut - naprostý amatérismus, kdy se člověk vyjadřuje svobodně podle své vlastní vůle, není svázán žádnými naučenými poučkami a pravidly. Nesnažím se vytvářet umělecká díla, maluji, protože musím. Jsou to práce naivního člověka.
Jaká je tvá oblíbená barva?
Modrá ve všech odstínech a náladách. Není nad modrou barvu! I když se říká, že dobrý malíř se pozná podle toho, jak dokáže namalovat černou.
Všiml jsem si, že máš docela velký přehled o historii výtvarného umění. Je nějaký malířský vzor, oblíbený umělec nebo výtvarný směr, kterými se inspiruješ?
Ty vzory se postupně mění, jak poznávám nové a nové umělce. První byl Van Gogh, který mě zaujal plastičností a výrazovými prostředky, dále Gaugin, Toulouse - Lautrec tou svou rozervaností a nespoutaností. Pak přišel Picasso - podle mě největší malíř všech dob. Dalí se mi hodně líbí, pro jeho nápady, ale zase na mě je už moc dokonalý. Líbí se mi také portréty Modiglianiho. Frida Kahlo - její barevnost a způsob vyjádření životního příběhu. Za poslední dobu mě nejvíc nadchnul Soutine, zvláštní umělec. Z našich malířů mě nejvíc zaujal Vladimír Boudník. Podle mě dal světu víc než například Jan Zrzavý, kterého mám ale taky velice rád.
Vyrábíš si sám desky a napínáš plátna na rámy?
Nejprve jsem maloval na sololit. Potom jsem si přečetl knížku o tom, jak se vyrábí plátno a tak jsem se naučil napínat plátna sám. Od té doby vypadají moje obrazy úplně jinak, oproti sololitu do kterého jsem třeba i ryl dlátem. Plátno, které koupíte v obchodě, je celkem drahé, ale hlavně pak z toho nemáte tak dobrý pocit. Navíc nevěřím, že ta kupována plátna jsou dělána s takovou láskou, jako když si je uděláte sami.
Jak vznikají tvoje obrazy?
To je zvláštní cesta. Nejprve si vyrobím rám, napnu plátno a nevím co budu dělat. Pak třeba týden přemýšlím o tom, co by tam mělo být a jak by to mělo vypadat. Než mě napadne myšlenka, nebo přijde pocit, který chci vyjádřit. Když už ten pocit mám, tak přemýšlím, jak ho tam dostanu. Nedělám nikdy skici, nepřekresluji věci. Nosím vše v hlavě, proto jsem občas lekavý a zamyšlený. Většinou ale bývá výsledek jiný, než jsem předpokládal. Samotné malování je pro mě dost vysilující, hlavně po psychické stránce. Dřív jsem maloval obraz měsíc až dva, dnes maluji obraz zhruba dva až tři týdny.
V poslední době hodně tvoříš. Máš představu, kolik obrazů jsi už namaloval?
Tuším že jich je asi 22.
Angažuješ se na nějakých výstavách či v galeriích? Můžeme tvá díla někde vidět?
Teď zrovna vystavuji v Hronově v čajovně. Je to letos už druhý ročník. Také jsem vystavoval loni na Výstavě pro nezaujaté oči v Mariánském Údolí, kde bych rád něco vystavil i letos, vernisáž proběhne v KD Na Letním. Dál se uvidí. Záleží na tom, jak se sám člověk bude snažit, aby byl vidět.
Prodáváš své obrazy? Myslíš, že se člověk u nás může uživit výtvarničením?
Prodal jsem zatím dva obrazy. A co se týče té druhé otázky: myslím si, že výtvarničením se dá uživit, ale velmi těžko. Je důležité udělat si jméno. Dnes už však není doba mecenášů jako kdysi. Nespoléhám na to, že by mě někdo objevil. A možná to ani nechci.
Děkujuji za rozhovor.
Petr Plíska
