Kdo z obyvatel Hluboček by si na přelomu srpna a září nevšiml burácení proudových motorů tak typických pro bojové letouny? Bohužel nás tato zvuková kulisa provází již řadu desetiletí a doufali jsme, že snad někdy ustane.
Intenzita výcviku se díky změněné politické situaci poněkud snížila, ale se zachováním vojenského újezdu Libavá, kde jsou vybudována rozsáhlá vojenská cvičiště, pokračuje dál. Kromě hluku prolétajících letounů NATO se jinak nic moc neděje.
Nebylo tomu ovšem vždy tak, s pohybem tolika bojové techniky nebývala o nějakou tu nehodu nouze. Jistě by o tom pamětníci z vesnic přilehlých k libavskému újezdu mohli vyprávět a tím je i vyzývám k uveřejnění svých zážitků. Nebojte se a pište, hlubočský zpravodaj pořád hledá nové přispěvatele.
Za zápachem petroleje
Já bych chtěl vzpomenout na jednu nehodu bojových letounů MiG-23 v dobách, kdy nás před imperialismem chránila Varšavská smlouva. Stalo se to při velkém vojenském cvičení 28. srpna 1984. Manévry nesly tehdy označení Štít 84. V odpoledních hodinách jsme se s celou rodinou vypravili ze sídliště v Mariánském Údolí na zahrádku v Suchém Žlebu. Po cestě nás doprovázely bouřlivé přelety vojenských migů a my žasli nad odvahou letců, jelikož jsme s otcem byli velkými příznivci a obdivovateli letectví.
Když jsme přecházeli křižovatku u textilu pod kostelem ve Vsi, všiml jsem si, že najednou veškerý letecký provoz ustal, rozhostilo se nezvyklé ticho a nad severozápadním horizontem stoupal do obrovské výšky hustý černý dým. Bylo zvláštní, že po chvíli se nad stoupajícím mračnem kouře objevilo jediné proudové letadlo, které zde chvíli kroužilo, ale pak i to odletělo. Bylo to podivné a my tušili, že se něco přihodilo, když všechny lety tak náhle ustaly.
Tenkrát bylo úterý a my následující sobotu vyrazili k naší babičce do Domašova nad Bystřicí. Já nelenil a jako sedmnáctiletý kluk se natěšeně vypravil hledat
místo té úterní události. Odhadl jsem, že to muselo být někde u Jívové a můj odhad se potvrdil v okamžiku, kdy jsem přišel nad domašovský lom. Zápach spáleného leteckého petroleje mě pak přivedl až na místo. Naštěstí sem, k dějišti havárie, vedla lesní cesta, což usnadnilo práci hasičů i vojáků.
Ve svažitém lesním porostu jsem objevil průsek asi 25 metrů široký a 100 metrů dlouhý, který již pokáceli a vyklidili lesní dělníci, aby bylo možno vyprostit havarované stroje. Píši v množném čísle, neboť ty letouny byly dva. Jeden spadl téměř kolmo pod svah do potůčku a ten druhý jako máchnutím kosy vyžal již zmíněný průsek.
Později jsme se dozvěděli od známého z nedalekého kamenolomu, že byl na místě havárie mezi prvními zachránci. Pomáhal jednomu pilotovi dolů ze stromu, na kterém visel zavěšený jeho padák. Druhý stíhač seděl v sedačce pod stromem, bohužel už bez známek života. Vlivem rotace letounu se mu již záchrana nezdařila, protože se zřejmě katapultoval do bočního směru. Alespoň tak jsem to vyprávění slyšel.
Duraloví svědci
Na doklad autentičnosti mého vyprávění přikládám snímek kusu duralového plechu, který mi zůstal jako památka na toto letecké neštěstí. Samozřejmě, že jako fanda do letadel jsem se vrátil pro vozík a odvezl vše, co se ještě dalo nalézt, i když už v tu dobu byly vraky obou migů odvezeny. Pro mě to bylo jako archeologická lokalita, kde se bádá po dávných civilizacích. Byl jsem ono místo, kde dnes roste již vzrostlý smrkový les, navštívit po 30 letech. Přesto bylo možné ještě nalézt drobné části z letounů. Jsou ve většině případů z duralu, tudíž nerezaví a zůstávají tak němými svědky dávné letecké nehody.
Později se díky mému otci podařilo dohledat i jména obou pilotů a tak jen pro zajímavost: ten, který se zachránil, se jmenoval ppl. Luboš Móro; jeho třicetiletý kolega mjr. Pavel Zápotočný nehodu nepřežil a zanechal po sobě manželku a dvě děti.
Vždy si trochu povzdechnu, že tyto události zůstanou skryty budoucím generacím, vždyť právě vzpomínka v podobě pomníčku či kříže obohacuje náš život a nestává se tak pustým a prázdným.
Pavel Petržela
Vzpomínky lesáka z Domašova
Dne 28. srpna 1984 odpoledne jsme byli u rodičů v Jívové. Srážku letadel jsem neviděl, ale zaregistroval jsem hustý černý kouř ve směru od Tanečné (významný vrch nad železniční stanicí Jívová, pozn. red.).
Původně jsem se domníval, že hoří kombajn. Vyjel jsem autem se synem (3,5 roku) zjistit, o co se jedná. Nakonec jsem dojel po lesní cestě za Hubertku, kde už jsem pochopil, že je to něco jiného. Šli jsme opatrně blíž, až bylo jasné, že nic jiného než letadlo to nemůže být. O druhém letadle jsem nevěděl, to bylo o kus dál. Na nějaké prozkoumávání jsem, vzhledem k nebezpečí výbuchu, neměl pomyšlení. Pilot toho letadla zahynul, pilota druhého letadla sundali ze stromu jívovští hasiči.
Armáda byla z této události zpočátku v šoku, takže vojáci reagovali opožděně. Také v černé kronice se nikdo nezmínil o tom, k čemu došlo, soudruzi vše tajili. V následujících dnech armáda místo havárie neprodyšně uzavřela a začali řešit vytažení vraků letadel z nepřístupného terénu.
Na místo poslali obrněné transportéry, které postupně zapadly. Nakonec se stejně museli obrátit na nás lesáky, abychom jim pomohli. Vše vyřešil pan Nodžák s lesním kolovým traktorem (tzv. lakatošem). Nejdříve vytáhl obrněné transportéry a poté i vraky letadel.
Ladislav Števanka, Domašov nad Bystřicí
Další podrobné informace nehody dvou MiGů u Jívové najdete zde:
http://www.leteckabadatelna.cz/havarie-a-sestrely/detail/741/
