Lyricky lyrovitý liriodendron

· 6 min čtení

Jsou na světě jazyky, ve kterých slovo strom a dřevo splývají (pl. drzewo - drevno, r. derevo, chorv. drvo, nor. tre, dán. trae). V jiných znamená jeden výraz dřevo i les (angl. wood, fr. bois).

Květ liliovníku tulipánokvětého
Květ liliovníku tulipánokvětého

Osaměle rostoucí strom má pro lidi zvláštní přitažlivost, která našla svůj výraz ve víře, že je sídlem nadpřirozené bytosti. Prvotní národy stromy uctívaly jako posvátné předměty obývané bohem, v pohádkách i lidové písni v nich sídlí víly a duše.

Jako strom života a strom poznání nakonec přešel také do věrouky křesťanské. Ani člověk nevěřící jej nemůže klást na roveň dřevu a pociťuje při setkání obdiv a úctu. Mnohým se tak děje tváří v tvář liliovníku ve Zdiměři u Posluchova.

Liliovník tulipánokvětý na Posluchově
Liliovník tulipánokvětý – Posluchov

Liliovník tulipánokvětý, vědeckým názvem Liriodendron tulipifera, je listnatý opadavý strom z čeledi šácholanovitých (Magnoliaceae), jehož domovinou je Severní Amerika. Jedná se o starobylou dřevinu, jejíž fosilní záznamy pocházejí z křídových útvarů (mladší druhohory) v Severní Americe, na Sachalinu a v paleogénu (třetihory) rostl i v Evropě.

Areál rozšíření se rozprostírá zhruba mezi státy Michigan a Pensylvánie na severu a Mississippi s Floridou na jihu. Dorůstá zde až 60 metrů (u nás do 40) a je oficiálním stromem států Kentucky, Indiana a Tennessee.

Do Evropy byl přenesen již roku 1663 a do českých zemí se dostal roku 1865 (Hluboká nad Vltavou).

Úžas Evropanů, při spatření mohutného stromu obsypaného velkými květy, si lze snadno představit. Květy tulipánovitého tvaru o průměru až 6 cm jsou žlutozelené s oranžovým nádechem. Tulipán je ostatně v Evropě také cizincem, který však neměl z Blízkého a Středního východu tak dalekou cestu.

Plody této dřeviny se nazývají „šách” (plodenství dřevnatých měchýřků) a čeleď podle nich dostala své jméno. Vedle liliovníků tulipánokvětého a čínského jsou v ní zastoupeny už jen magnólie, česky šácholany.

Lékem i rakví

Kvality hosta z Nového světa (výrazné květy, velké zvláštní listy, získávající na podzim zlatavou barvu a mohutný habitus stromu) z něj učinily okrasnou dřevinu a předurčily jej k solitérní výsadbě v zahradách a parcích.

List liliovníku
List liliovníku

Ve Spojených státech přistupují k tomuto druhu prozaičtěji, ačkoliv i náš slavný botanik František Polívka jej ve své knize Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí zařadil do kategorie „Rostliny skýtající materiál na různé výrobky tovarnické a řemeslné”.

Dřevo se tam prodává pod názvem „tulip poplar, yellow poplar” (tulipánový nebo žlutý topol) a do zahraničí vyváží jako americký topol, nebo „American tulipwood” (tulipánové dřevo). Žluté barvě květů vděčí strom také za označení „Canary Whitewood” (kanárkově žluté bělodřevo).

Dostatečné zásoby v severoamerických lesích vedly k všestrannému využití tohoto dřeva. Uplatňuje se při výrobě dveří, oken, dýh, překližky, nábytku, nářadí, hraček, hudebních nástrojů, krabiček na doutníky či rakví. Na jihu USA slouží k výrobě celulózy a papíru.

Kůra z kořenů lyriodendronů je nahořkle štiplavá. Obsahuje alkaloid tulipiferin, drasticky působící na srdce a nervovou soustavu. V Číně je léčivem.

O jeho jménech

Jméno našeho listnáče je ve všech evropských jazycích velmi podobné, protože se do nich dostalo teprve nedávno a z jednoho zdroje. Je motivováno pohárovitým tvarem květu (fr. Tulipier, šp. Tulipífero, něm. Tulpenbaum, angl. Tulip Tree, Tuliptree Magnolia, Tulip Magnolia, pl.Tulipanowiec atd.).

Označení mnoha druhů stromů  jsou v evropských jazycích příbuzná, protože jsou naopak velmi stará. Za příklad poslouží bříza (něm. Birke, angl. birch, niz. berk, lit. beržas, nor. björk). Neslyšeli jsme to jméno už někde? A co finské „koivu“?

Vědecký název znamená doslova „liliový strom, který nese tulipány” (řec. λείριον / leirion – lilie; dendron – strom). Vedle oficiálního označení se proto objevují také názvy tulipánovník, lyriovník, liriovník nebo dokonce lyrovník, což už je projev lidové etymologie.

Nesprávný překlad slova „leirion” na lyru namísto lilie je zde ještě podpořen lyrovitým tvarem listů. Tak je alespoň označuje Karel Hieke v Zahradnickém slovníku i další botanici, zatímco jiní listu lyrovitost přiznat odmítají.

S liliemi druh nemá nic společného a s topolem jen tolik, že se jeho listy také třepotají ve větru a kmen je rovný.

Původní obyvatelé amerického kontinentu obvykle z kmene dlabali kánoe, takže první osadníci, již překonali Appalačské pohoří, jej nazývali „Canoewood” (strom na kanoe), což je opět redukce stromu pouze na dřevo. Konečně poslední jeho (archaické) jméno zní „Saddle-tree” (sedlový strom), protože prý se listy podobají sedlu.

Severoameričtí Indiáni tulipán neznali a název stromu musel být motivován jinak. Podařilo se zjistit, že v jazyce Algonkinů, kteří obývali Novou Anglii se mu říkalo „meetwe” nebo též „wetu” a Onondagové ze společenství Irokézů, obývající stát New York, jej nazývali „hossera.”

Liriodendron tulipifera

Radek Malý (Radíkov–Posluchau 14. 9. 2003)

Die dünne Sonne. Matt und schwach und scheu.
Viděli včera v kraji Ahasvera.
Sytý stín kašny sahá na orloj.
Liriodendron tulipifera.
Pohublé slunce. Matné, slabé, plaché.
Den vykrojený z carrarského mramoru.
Klácení ořechů. List plave v lavoru.
Über’s Feld schreitet schweigsame Rachel.

Lyrovitost

Těžko bychom patrně hledali jiný hudební nástroj, který se v takové míře uplatnil v biologické nomenklatuře.

Lyra, sestrojená podle řeckého bájesloví mladým bohem Hermem z želvího krunýře a kozích rohů, se objevuje v dendrologii (Dub lyrovitý, Quercus lyrata; lyrovitá je růstová deformace u jehličnanů), v ornitologii (Lyrochvost nádherný, Menura novaehollandiae; lyrovitý ocas Tetřívka obecného, Tetrao tetrix) i ichtyologii (lyrovitý tvar ocasní ploutve u ryb).

Od lyry je ostatně odvozeno také slovo lyrika, jejíž přednes býval na ni kdysi doprovázen a vynechání hudby je jen zvláštností vývoje žánru v Evropě.

Při pátrání po již zmíněné sporné lyrovitosti listu jsme v botanickém atlase narazili na vyobrazení (č. 15), které nepřipomíná ani tak lyru, jako spíše… metalovou kytaru?

Tu líp roste jak věž, tu hůř na rohu základní školy

Vedle mohutného liliovníku zdiměřského roste ještě jeden mladší u školy v Hlubočkách Vsi, kam jej pro radost všem zasadila paní Anna Prstková s dětmi při pěstitelských pracích. Při porovnání fotografií z let 1990 a 2012 si lze udělat představu o rychlosti jeho růstu.

Strom kvetl už letos (2012), ač poprvé by k tomu mělo dojít teprve po 25 letech. Mohl by dosáhnout výšky přes 35 metrů, leč není mu to souzeno, protože roste nad plynovým potrubím a překážel by při plánovaných opravách školní budovy. Kácení je již schváleno, avšak škola by na jiném místě svého pozemku měla zasadit liliovník nový.

Marek Bohuš

Literatura:

  • Fr. Mareček (hl. red.): Zahradnický slovník naučný. Praha 1997.
  • Fr. Polívka: Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí. Olomouc 1908.
  • Lisa Pearson (The Arnold Arboretum of Harvard University)
  • Vlastivědné muzeum v Olomouci
  • foto: autor, obecní fotokronika, Wikipedia

Související příspěvky

Hammerberg – hora, která přitahuje blesky
· 2 min čtení
Otázky o medu
· 7 min čtení
Jedová čili Sauberg
· 9 min čtení
Geocaching - outdoorová hra pro všechny
· 5 min čtení
Není poledne jako poledne
· 5 min čtení