Zvon jménem Florián aneb kampanologický zádrhel

Publikováno 08. 10. 2010 v rubrice Z historie obce, Zajímavosti « zpět « úvod

Florián se stolicí v pozadíPoprvé jsem se o něm dočetl v díle Bohumila Samka „Umělecké památky Moravy a Slezska“, kde tento zasloužilý památkář píše: „Ve věži zavěšený zvon ulil Richard Herold v Chomutově r. 1922.“ Už tenkrát mne zaujalo jméno zvonaře a sídlo jeho dílny ve vzdáleném severočeském městě.

Teď, když byla kolem kostela v Hlubočkách taková sláva spojená s výročím jeho postavení, jsem se na svatého Floriána, jak se zvon jmenuje, chtěl podívat blíže. Díky vstřícnosti lidí, kteří o kostel pečují, jsem mohl vystoupat do věže a prozkoumat jej.

Popis zvonu a nápis

Srdce zvonuV prostoru vyplněném původní ocelovou stolicí, což je nýtovaná konstrukce z „L“-profilů, určená pro tři zvony, se krčí zvon umístěný v novodobém ocelovém závěsu se zvonicím strojem. Srdce zvonu bylo při instalaci stroje v loňském roce nahrazeno novodobým a zavěšeno pod novým úhlem, aby dál neotloukalo věnec zvonu jen ve dvou místech. Na talířovou korunu zvonu navazuje linkami a reliéfem zdobený čepec. Plášť zvonu je ozdoben reliéfem sv. Floriána a na protilehlé straně je opatřen nápisem v německém jazyce.

Na jeho věnci stojí „podpis“ tvůrce s vročením a místem vzniku, nad ním pak čtyřřádkový nápis majuskulí, který v době vzniku zvonu – čtyři roky po válce – zřetelně vyjadřuje úlevu z jejího konce:

Nápis na zvonu v německém originále:

O TÖNE GLOCKE HELL UND KLAR,
UNS KÜNDEND WIEDER FRIEDENSJAHR
UND MAHNE WIE VOR JAHREN,
ZUR ANDACHT DIE CHRISTENSCHAREN.

MICH GOSS RICHARD HEROLD, KOMOTAU 1922

Doslovný překlad:

Ó zazni zvone zvučně a jasně,
nám zvěstuje zas rok pokojný
a upomínej jako před lety,
zástupy křesťanů na pobožnost.

Odlil mne Richard Herold, Chomutov 1922

Volné překlady:

Zvuč zvone, zněj a volej,
zvěstuj nám zase rok míru,
jako dřív zástupy svolej
a upomeň na jejich víru.

Zněj a zpívej jasně zvone,
zas klid a pokoj nám připomeň
a svolej jako dříve
křesťany do církve.

Frontáž nápisu na zvonu

Frotáž nápisu

Jelikož text obchází po obvodu a nelze jej vcelku vyfotit, pořídil jsem jeho frotáž (tuhový obtah), což je prostá technika, kterou jsme jako děti tužkou obkreslovali mince. Frotáž se mj. používala k zachycení plastické výzdoby ve válce rekvírovaných historických zvonů, jejichž materiální podstata – zvonařský bronz posloužil zbrojní výrobě.

Tímto se dostáváme ke smutné kapitole hlubočských zvonů. Uvnitř věže zbyl prostor a závěsné konstrukce zvané hlavice, nebo postaru jha po dalších zvonech, které stihl osud rekvizice.

Sklad zabraných zvonů za světové válkyRekvizice zvonů

V průběhu obou světových válek se zvony stávaly surovinovým zdrojem válečného hospodářství. Z důvodu neustále vzrůstající potřeby kovů, které nebylo možné s ohledem na válečný stav dovážet, se zpřísňovala původně stanovená pravidla zabírání zvonů. Každý farní kostel si měl zprvu (1915) ponechat alespoň dva zvony. Roku 1917 však bylo nařízeno odebrat pro válečné účely všechny zvony s průměrem věnce nad 25 cm. Pro Hlubočky to znamenalo ztrátu všech tří zvonů.

Sklad zabraných zvonů za první válkyRekvizice obvykle probíhaly za pohnuté účasti místních obyvatel. Ty velké se obvykle rozbíjely ve věžích, menší se spouštěly a shazovaly z věží dolů a odvážely na shromaždiště, odkud putovaly do hutí. Nutno podotknout, že zabavování roku 1916 předcházela důkladná dokumentace zvonů.

Za druhé války probíhaly rekvizice tak, že jim padly za oběť i mnohé zvony v první válce zachráněné. V Hlubočkách tomu bylo kupodivu naopak. Nejmenší zvon tentokrát zůstal zachován.

PPraha - Maniny 1942odle svědectví pamětníka Rudolfa Klose musel být otvor ve věži vybouráním rozšířen, aby jím zvony prošly. Po spuštění pak byly odvezeny na saních. Odhaduje se, že v obou válkách byly zničeny dvě třetiny všech zvonů. Pro ilustraci připojuji snímky zabírání zvonů z obou válek.

Při porovnání archivních snímků si nelze nevšimnout, že zatímco v letech 1916 - 1917 měly zvony zdobenou korunu sestávající z několika (většinou šesti) ramen, roku 1942 už jsou opatřeny převážně talířovými korunami. Jednalo se totiž o mladší kusy, odlité po první válce.

Obálka knihy o Heroldově zvonařské dílně

Centrálním úložištěm v Praze - Maninách prošly i zvony z Hluboček a okolí, takže se možná skrývají v bronzové záplavě na fotografiích. Ne všechny zde shromážděné zvony stihly být do konce války zničeny. Tři se například vrátily na Kopeček a dva do Velké Bystřice.

Historie zvonů v Hlubočkách

Při hledání podkladů jsem mimo vše očekávání našel na webu mnoho odkazů nejen na zvony Richarda Herolda, umístěné v mnoha kostelech v Čechách, na Moravě, Slovensku a jinde, ale také na samotnou zvonařskou dílnu v Chomutově, jejíž tradice sahá do roku 1790.

Dalším překvapením bylo zjištění, že jistý pan Herbert Herold napsal knihu „Die Glockengießerei und Metallwarenfabrik HEROLD in Komotau“ (Zvonařská dílna a továrna na kovové zboží Herold v Chomutově), kterou vydalo nakladatelství Cuvillier v Göttingenu roku 2003.

Hlubočské zvony z roku 1908 v ocelové stoliciNakladatelství mezi námi zprostředkovalo kontakt a tak jsem se dozvěděl, že autor je vnukem Josefa Herolda, vedoucího kovolijecké dílny, která patřila jeho bratru Richardovi. O existenci zvonu v Hlubočkách sice věděl, ale teprve od letošního roku, kdy mu to oznámil výše zmíněný Bohumil Samek.

Dále mě informoval, že podle dochovaného seznamu zvonů byly pro Hlubočky odlity tři kusy, jejichž fotografii, která je pro nás objevná a velmi cenná, mi zaslal. Zde došlo k zápletce téměř detektivní, neboť zvony na fotografii se lišily od toho skutečného ve věži. Vysvětlit si to nedokázal ani pan Herold.

Rozuzlení umožnily kopie dokumentů z roku 1940 a 1942 poskytnuté paní Annou Mikiskovou a katalog „Zvony olomouckého okresu“ od olomouckého historika umění Leoše Mlčáka z roku 1986.

Záznam faráře Adolfa TrubrigaNa třech válečných tiskopisech je zdokumentováno zabavení dvou zvonů za poslední války. Na prvním potvrzuje v březnu 1942 stavební mistr Otto Hoschak z Potštátu radě farního kostela, že odebral dva zvony o průměru 102 a 80 cm. Na druhém, vystaveném „Říšským úřadem pro kovy“ ve Šternberku z dubna 1942, stojí, že byly odebrány dva zvony o celkové hmotnosti 770 kg. Konečně třetí dokument pochází od hlubočského faráře Adolfa Trubriga z roku 1940 a je nejpřesnější. Píše se v něm o třech zvonech odlitých roku 1922 v Chomutově Richardem Heroldem.

Muž s plnovousem - vedoucí dílny Josef HeroldZ Mlčákova katalogu plyne, že Richard Herold pro Hlubočky odlil tři zvony roku 1908, tedy v době výstavby kostela, které byly roku 1916 a 1917 zrekvírovány. Ty můžeme vidět na fotografii z doby před instalací do věže, zaslané panem Heroldem. Na největší (ø 100 cm) Panně Marii je nápis „Gemeinde Hombok 1908“ (obec Hlubočky 1908), na vedlejším svatém Floriánovi (ø 80 cm) vidíme reliéf tohoto patrona a na posledním svatém Josefovi (ø 70 cm) jsou dva nečitelné nápisy, jeden kratší na plášti zvonu a jeden delší po obvodu jeho čepce.

Ve srovnání s dochovaným zvonem jsou tyto bohatěji zdobeny reliéfy na věnci a v horní části pláště.

Z uvedeného plyne, že si obec po první válce, kdy pozbyla všech zvonů, objednala u stejné firmy novou sadu. Ta byla odlita roku 1922 a jména zvonů se zřejmě shodovala s původní sadou, jak napovídá dochovaný sv. Florián. Ani ta však nepřečkala, s výjimkou nejmenšího Floriána, další válku.

Heroldovy práce na Hané

Firemní letákVedle kostela v Hlubočkách vybavila dílna Richarda Herolda zvony řadu dalších kostelů a kaplí v našem regionu. Stalo se tak v průběhu dvacátých let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány jejich ztráty z první války. Věřilo se, že je to naposled a náklady na nové zvony byly značné. Jak píše Manoušek, byly tak do roku 1938 nahrazeny prakticky všechny.

Asi nejimpozantnější soubor obdržel farní kostel sv. Mořice v Olomouci v roce 1925. Sestával z pěti zvonů, z nichž největší vážil 6758 kg a průměr jeho věnce byl 216 cm. Mimo olomouckých kostelů (Hodolany, Nová Ulice a Nové Sady) zněly Heroldovy zvony z Chomutova také v Domašově u Šternberka, Majetíně, Mladějovicích, Nové Dědince, Skrbni, Těšeticích, Tršicích a Velkém Týnci. Pouze v několika z nich se dochovaly dodnes, ale jedná se o malé zvony a sanktusníky, které neskýtaly velké množství kovu.

Firemní leták ukazuje, že tato dílna vybavila elektrickým pohonem také zvony na Sv. Kopečku.

Závěrem lze říci, že se podařilo osvětlit malý zlomek z historie obce, jakých je okolo nás hojnost. Jen si jich všímat.

Literatura:

  • Chvátal, Tomáš - Krčmář, Luděk: Obrazy z dějin českého zvonařství, Rekviziční fotografie z první světové války ze sbírek Západočeského muzea v Plzni. Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích, 2006.
  • Manoušek, Petr Rudolf: Zvonařství. Grada Praha, 2006.
  • Mlčák, Leoš: Zvony olomouckého okresu. SPU Olomouc 1986.
  • Foto: autor, archiv Herberta Herolda, archiv Petra Rudolfa Manouška, publikace Tomáše Chvátala a Luďka Krčmáře

Text a překlad: Marek Bohuš

Fotogalerie k článku:

Rubrika: Z historie obce, Zajímavosti | Téma:  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (1)

  1. Petr Prášil (26.09.2010 - 17:26) odpovědět IP: 88.146.221.133

    Děkuji za hezký a poučný článek z hlubočské historie.

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.