Zdiměř aneb chvála retrográdního slovníku

Publikováno 13. 12. 2016 v rubrice Zajímavosti « zpět « úvod

Sedmkrát se vedle naší Zdiměře vyskytují na Moravě místní názvy, jež končí na –měř. Snad se čtenáři některý z nich spontánně vybaví. Nejbližší jsou libavské vsi Luboměř (u Spálova; dříve Laudmer) a sousední Luboměř nad Strážnou (dříve Liebenthal tzn. milé údolí). Známější je Pustiměř u Vyškova při cestě do Brna.

Kde a jak však hledat ty zbylé? Od toho je tu speciální tzv. retrográdní slovník místních jmen, což znamená, že se hesla řadí abecedně, jenže se postupuje od jejich konce. Na začátku je Poruba, na konci Chomýž. Tím se ocitnou pohromadě slova a jména stejného zakončení a tvoření. Mít k dispozici takový slovník není samozřejmost. Češi jej nemají, my Moraváci za něj vděčíme rodilému Slezanovi prof. Rudolfu Šrámkovi, jehož Retrográdní slovník místních jmen Moravy a Slezska obsahuje vedle jmenovaných Zdiměře, Luboměře a Pustiměře ještě Skrbiměř, Číměř, Radiměř a Nesměř. Skrbiměř už na aktuální mapě nenajdete, ves zanikla (poslední zmínka z r.1240) a je zřejmě totožná s dnešními Pohořílkami na Fulnecku. Stejně tak od 16. stol. neexistuje Nesměř u Velkého Meziříčí, zbylo jen Nesměřské údolí na řece Oslavě. Číměř se vyskytuje hned dvakrát, u Třebíče a Jindřichova Hradce. Radiměř leží na Svitavsku.

Z uvedených příkladů vysvítá, že tento typ pojmenování je typický pro Vysočinu a její podhůří. Vznikal v době, kdy nížiny ̶ stará sídelní území ̶ už byly obsazeny, a lidé se pouštěli za panenskou půdou do vyšších poloh. Zakládání takových osad nebylo bez rizika a mnohé se neudržely.

Zaniklá osada

Největší a nejznámější sídlo z téhle skupiny, Jaroměř na soutoku Labe s Úpou a Metují, nám k vysvětlení původu jména poslouží nejlépe. „Původní slovanské hradiště Přemyslovců z 11. stol. založil asi Jaromír, syn Boleslava II.“ (Lutterer – Šrámek , 1997). Podobnost Jaroměře a Jaromíra je jistě nápadná i laikovi, navíc je toto mužské jméno dodnes v užívání. Všechny „-měře“ patří totiž do skupiny posesívních názvů vzniklých podle vlastníka a zakladatele osady. Místní název se vytvořil z jejich osobních jmen starobylou přivlastňovací příponou –jЬ. Podobně Luboměři dal jméno Luboměr, Pustiměři Pustimír, Skrbiměři Skrbimir, Číměři Čiemir nebo Čímir, Radiměři Radoměr a Nesměři Nesmír. Ta jména znějí dnešním uším nezvykle, ale v dobách vrcholně středověké kolonizace se používala a byla současníkům srozumitelná: lub znamenalo milý, skrb rmoutit se, další stačí doplnit, aby k nám promluvila: čie(kati), pust(ošiti), nes(ti). Z uvedeného vyplývá, že rovněž v případě Zdimeře máme co do činění se zaniklou osadou, ze které zbyla stejnojmenná lokalita.

Co je to Zdiměř

Řekne-li se v Hlubočkách Zdiměř, každého napadne právě jen myslivna. Jenže platnost toho označení je širší. Vrch, vzdálený od ní přes jeden kilometr, na němž byl zbudován fort Radíkov se uvádí jako „kóta 444 Zdiměř“. Je tu i zalesněné údolí Ve Zdiměří (sic), vzdálené dva až tři kilometry severně od myslivny, odkud teče přes Dolní Vinohrádky Zdiměřský potok a vlévá se pod Hřebíkovou zprava do Bystřice. Tentýž potok se roku 1921 ve fotodokumentaci ke stavbě elektrárny v Hřebíkové píše jako Schirmirsch (čti širmirš). Kopíruje severní okraj katastrálního území Posluchova a tvořil vždy přirozenou hranici kapitulních a lichtenštejnských (po roce 1918 státních) lesů. Po roce 1938 tvořil místy hranici Protektorátu Čechy a Morava. Asi sto metrů nad jeho soutokem s Bystřicí stojí stará hájovna (p. Navrátil), v katastrální mapě označená jako Zdiměřská. To je poněkud matoucí, protože hájovna Zdiměř je tradičně ta hořejší, tzv. Johnova, jež je zakreslena na mapě knížecího lesního revíru Svatý Kopeček z roku 1910, tentokrát jako Hegerhaus Zdimíř (sic, něm. Hegerhaus – hájovna). Stavba je zanesena rovněž na mapách uložených v Zemském archivu v Opavě. Poprvé v roce 1800 na ručně kreslené lesnické mapě Zdiměřského revíru, podruhé v roce 1878 na lesní hospodářské mapě revíru Kopeček.

Ve sporu olomoucké kapituly s Bernardem ze Žerotína – pánem na hradě Hluboký – o lesy z roku 1437, je zmiňován Štimírský potok. Svědci z řad poddaných před soudem vypověděli, že „…hranice mezi kapitulními a hradními lesy jdou od Štimírského dolu, tam jak Štimírský potok teče do Bystřice“(Papajík – Glonek, 2006). Jde zřejmě o stejnou lokalitu a tentýž, jenže pozměněný název. V dějinách obce Hlubočky je citován Vincenc Prasek z roku 1882, který říká, že Štimírský potok teče do Bystřice od Pohořan.

Německý turistický průvodce údolím Bystřice z roku 1882 doporučuje z Hluboček výstup Zdiměřským žlebem (Zdimirschgrund) k Radíkovu a pak k hájovně (Zdimirscher Försterhaus).

Název Zdiměř

Podle Hosáka se samotná Zdiměř v historických listinách uvádí již roku 1558 jako pustá Stiměř, roku 1750 je zmíněna Stimierž (panský les), a v letech 1893 a 1938 myslivna Zdiměř. (Na historické mapě 2. vojenského mapování z poloviny 19. století lze mezi Posluchovem a Radíkovem nalézt pouze zkratku J.H. tzn. Jägerhaus – myslivna). Dále Hosák uvádí, že „jde o starobylý typ jména na okraji starého sídelního areálu středomoravského. Místní jméno s přivlastňovací příponou –jЬ k osobnímu jménu Sdiměr, Sděměr, složenému ze slovesného sdě- (zakládat, sdělat, dát dohromady), nebo z adverbiálního (příslovečného, pozn. red.) sde (zde, tu) a z –mir/-měr “.

V reálu lze dnes ten název číst už jen na staré smaltované ceduli, umístěné pietně na vrátkách plotu kolem někdejší myslivny. Figuruje v sousedství jiného výrazu, se kterým tvoří archaické slovní spojení „hájemství Zdiměř“ a já budu už napříště vědět, že hájemství není jen metafora.

Lit.:

Hosák, L. - Šrámek, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Praha 1970.

Lutterer, I. - Šrámek, R.: Zeměpisná jména v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Havlíčkův Brod 1997.

Šrámek, R.: Retrográdní slovník místních jmen Moravy a Slezska. Brno 2013.

Lesní mapa k soustavě pasečného rozdělení lesa pro revír Zdiměřský a s mýtebním plánem,1800. Inv.č. 1413, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc.

Lesní hospodářská mapa revíru Kopeček u Olomouce,1878. Inv.č. 1435, Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc.

Hospodářská mapa polesí Svatý Kopeček 1910, Lichtenštejnská lesní zařizovací kancelář Břeclav, Moravský zemský archiv v Brně.

Rubrika: Zajímavosti |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.