Z Anglie do Česka na kolečkových bruslích za 12 dní

· 4 min čtení

Z Anglie do České republiky se lze dostat za dvě hodiny letadlem nebo za čtyřiadvacet hodin autobusem. Petr Derynek z Hluboček si ale řekl, že zvolí jiný dopravní prostředek – kolečkové brusle. Z Londýna do Chebu to zvládl za dvanáct dní.

„K bruslení jsem měl vztah odmalička, brácha hrával ve Šternberku hokej, takže jsem chodil na zimní stadion snad denně, bruslení jsem miloval. Ale ke kolečkovým bruslím jsem se poprvé dostal až v Anglii, kde už pět let pracuju,“ uvedl Derynek.

Více než 1.300 kilometrů na bruslích

Zdánlivě bláznivá myšlenka ujet více než tisíc kilometrů na bruslích se prý zrodila zcela spontánně. „Jednoho dne jsem se probudil s myšlenkou, že udělám něco šíleného, odvážného, co ještě nikdo nezkusil, a překonám sám sebe,“ zavzpomínal Derynek.

Náročná cesta si vyžádala speciální přípravu. „Kvůli téhle akci jsem dokonce přešel z kancelářské práce do skladu, abych si zlepšil fyzičku. Osm měsíců jsem se na cestu poctivě připravoval s tím, že ten poslední měsíc jsem poctivě běhal a každý den jezdil do práce a zpátky na bruslích,“ popsal Derynek.

Trasu měl předem naplánovanou. „Věděl jsem, že chci udělat velkou zastávku u Frankfurtu nad Mohanem, kde bydlí moje teta. Hledal jsem hlavně cyklostezky, snažil jsem se co nejvíce vyhýbat běžnému silničnímu provozu. Z Anglie jsem jel do Belgie, pak do Nizozemí a přes Německo do České republiky,“ vyjmenoval Derynek.

Trasa cesty na kolečkových bruslích z Anglie do Česka

Parťáci na cestě

Zbývalo jen najít parťáky, kteří by Derynka doprovázeli v autě a zajišťovali mu servis. „Napřed jsem oslovil kamaráda z Hluboček Radka Pavlovce, který byl z akce nadšený, ale řekl mi, že to má malý háček: nemá řidičák. Odkázal mě nakonec na kamaráda z dětství Jirku Abesku, který souhlasil a v pátek 25. června 2010 za mnou oba dorazili do Londýna,“ popsal Derynek. Bruslařská pouť odstartovala o tři dny později.

„Snažil jsem se jet tak osm, devět hodin denně. Měl jsem plán, že pokud se mi podaří za den ujet devadesát kilometrů, mohl bych být doma tak za patnáct dnů. Když už byla tma, tak jsme zastavili a rozdělali stan,“ popsal Derynek.

Krize přišla v Německu

Největší krize přišla na území Německa. „Do té doby jsem jezdil po rovině, ale tady přišly první velké kopce. Zvlášť vzpomínám na Ulrichstein, tam byly stoupáky, jako bych dělal výšlap do Jeseníků. Na obou nohách se mi udělalo asi osm puchýřů, z toho dva velké na kotnících. S vypětím všech sil jsem dojel k tetě, která se o mě postarala, hned naklusala do lékárny a vybavila mě prášky a gelovými náplastmi,“ sdělil Derynek.

Jeho kamarádi se sice vezli v autě, žádný velký komfort si ale neužívali. „Auto nemělo klimatizaci, takže jsme spoléhali na otevřená okna, a i tak bylo běžně ve voze čtyřicet stupňů. Voda k pití byla za chvilku teplá, navíc nám v Belgii praskla hadice od chladiče a v Bruselu jsme museli shánět autoservis,“ přiblížil Abeska.

Po dvanácti dnech v České Republice

V pátek 9. července 2010, po dvanácti dnech, dorazil bruslař konečně do České republiky. „Zastavili jsme v Chebu a otevřeli šampaňské,“ vzpomíná Derynek. Nadšenec s možná bláznivým snem měl po příjezdu do Česka v nohách přibližně třináct set kilometrů. „Jsem už prostě taková povaha, rád se vrhám do podobných dobrodružství. Chtěl jsem hlavně ukázat, že to jde, když člověk zabere. My Češi si obecně málo věříme, přitom v cizině máme dobré jméno,“ shrnul Derynek.

David Kresta, zdroj: Sedmička (příloha MF Dnes)