Via est vita

Publikováno 25. 01. 2013 v rubrice Tipy na výlet, Zajímavosti « zpět « úvod

Finální úprava vozovky, jež v listopadu následovala pokládání kanalizačního potrubí v Hřebíkové, přilákala početné publikum. Přihlíželi malí i velcí. Koho manévry silničního válce zaujaly natolik, že by chtěl ještě, může se vypravit do nového Muzea silnic. „Muzeum silnic a dálnic” sídlilo v letech 1980 až 2002 na zámku ve Velkém Meziříčí v těsném sousedství první československé dálnice. V pořadí druhé najdeme ve Vikýřovicích na okraji Šumperka při výpadovce na Jeseník; letos v říjnu oslavilo druhé narozeniny.

České silnice mají muzeum v Jeseníkách

Při vstupuZa jeho sídlo zvolila okresní správa silnic v Šumperku zajímavý objekt Křenišovského panského dvora, skýtajícího pro expozici široce zaklenuté historické prostory. Návštěvník v nich nalezne četné exponáty, dobové dokumenty, které mají nějaký vztah k silnicím. Od dopravních prostředků, přes modely mostů a jejich zobrazení na bankovkách, poštovních známkách i mosty skutečné, mapy, dopravní značky a kamenné kilometrovníky, až po cestářské mechanismy a silničářský folklor. Jak je vidět, každý si tady může najít něco svého a prohlídka muzea je díky pestré nabídce vzdor svému názvu poutavá.

Tím, že se autoři libreta rozhlédli různými směry a nezůstali jen u techniky, podařilo se jim poskládat interdisciplinární koncepci muzea. Přihlédli i k archeologii (nové nálezy při stavbě dálnic na zelené louce i z rekonstrukcí starých cest), k právu (zákony Marie Terezie a Josefa II. o budování a údržbě silnic), k hagiografii (patron řidičů sv. Kryštof, ochránce mostů sv. Jan z Nepomuku) a dalším aspektům dopravy.

A kamení, a kamení, a kamení tam roztloukal, když silnici štěrkoval. (česká lidová)

Pohled do exposice

Vstup do budovy, jež ožila díky podpoře Olomouckého kraje a „norským fondům”, roubí řada rozličných patníků, jež návštěvníka navádějí k pokladně. Po prohlídce přízemního sálu a dočasné výstavy v podkroví (do 3.III. Kočárky našich babiček a prababiček, v plánu staré motocykly) jej ještě čeká rozsáhlý vozový park na nádvoří. K muzeu patří také stará mýtní stanice v Sobotíně – technická rarita, krytá litinovými střešními taškami. Právě v této obci a ve Štěpánově vybudovali bratři Kleinové, stavitelé silnic a železnic, své železárny. Jim by měla být v muzeu věnována v budoucnu stálá expozice.

V plánu je také oživení ocelového příhradového mostu z muzejního „depozitáře” jeho využitím k přemostění sousední výpadovky. To by umožnilo spojení muzea s okolní přírodou a zřízení naučné stezky.

Prudká jízdaTam u Královýho Hradce, jezdili po mostě prudce

Jednou z úloh silničářů, která se týká snad každého, je rozmísťování dopravních značek. Toto zdánlivě nezáživné téma začne být zajímavým při pohledu historie. Vůbec prvními značkami byly varovné brzdové kameny, jež upozorňovaly na nebezpečné klesání. Některé se v krajině dodnes zachovaly a připomínají spíše boží muka, než značky. Reliéf „čuby” na nich vytesaný upozorňoval formany na povinnost, připnout tuto železnou či dřevěnou lyži řetězem na zadní kolo vozu.

Jiné označení této brzdy bylo „koc(our)” a jsou od něj údajně odvozeny názvy formanských hospod „Kocanda.” Další archaickou značkou je písemný zákaz „prudké” jízdy po mostě na kovové tabulce. Při kolika km/h asi taková jízda začínala být prudkou? Mostní tabulky z předminulého století se na rozdíl od současné EUtrofní pomníčkové vlny vyznačují uměřeností a vkusem.

Značkami jsou také směrníky a tabule se jmény obcí, jejichž příklady od těch nejstarších reliéfních, či na dřevěných prknech vyvedených, až po černé nápisy na žlutém pozadí známé od našich západních sousedů jsou zde k vidění. Často se nesetkáme ani se značkou „stop nevybuchlá puma” nebo „tento úsek (silnice) má v socialistické péči s.(oudruh) XY.”

Ke kulturnímu dědictví oboru silniční hospodářství a k prestiži silničářů náleží jistě memorabilia v podobě medailí a také služební odznaky cestářů (např. cestmistr) nebo odznak spolku dlaždičů, od kterých bychom očekávali leccos příslovečného, jen ne odznak.

ZILI ZIL, co se zkazil, našel tu svůj asyl

Vozový park pod přístřeškem a na nádvoří areálu je rozsáhlý (navíc pracovník muzea tajemně naznačoval, že spousta věcí je ještě ukryta v garážích). Jsou zde k vidění silniční válce rumunské i naší provenience, ze setrvačnosti stále nazývané parní, francouzská silniční fréza, sovětská sněhová fréza či česká maringotka, speciální traktor Zetor a další historické mechanismy. Zastavme se u asfaltovací cisterny na podvozku nákladního automobilu ZIL (ЗиЛ).

Francouzská frézaMoskevský Zavod imeni Lichačeva (Завод имени Лихачёва), který vyrábí dodnes také luxusní limuzíny pro státnické účely, se do roku 1956 jmenoval ZIS podle J. V. Džugašviliho, řečeného Stalin. Proslýchá se, že v budoucnu se opět bude přejmenovávat, tentokrát snad na ZIP.

Ještě nápadnější, než oranžové stroje jsou uskladněné konstrukce starých mostů v sousedství. Pocházejí z Kleinových železáren v Sobotíně a jedním z nich je např. bývalý silniční kost v Moravičanech.

Věděli jste,

že první litinový most ve střední Evropě byl postaven roku 1810 ve slovenském Hronci?

že se před válkou některé naše silnice postavily ze železných roštů, která se pak jen vyplnily živičnou směsí?

že se střešní tašky vyráběly také z litiny?

Znáte rozdíl mezi patníkem, mezníkem, staničníkem, milníkem, kilometrovníkem, cestníkem?

Služební odznakZávěrem je třeba říct, že zřízením tohoto oborového muzea se Česká republika přičlenila k zemím, které se podobnými muzei hlásí k odkazu svých předků. Název expozice „Via est vita – cesta je život” bychom zde mohli doplnit rčením „via tritta est tutissima”, tzn. vyšlapaná cesta je nejjistější, protože vybudování muzea jistě nebylo snadné. Nebýt nadšenců, jakým je ing. Roman Bednář, jeho duchovní otec, mnohé jeho skvostné exponáty by byly skončily ve druhotných surovinách.

Otevírací doba Út–So 10–16 hod., symbolické vstupné 30,- Kč.

Marek Bohuš

Fotogalerie k článku:

Rubrika: Tipy na výlet, Zajímavosti |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.