Spotřebitelská kupní smlouva

Publikováno 07. 10. 2007 v rubrice O právu vážně i nevážně « zpět « úvod

Dotaz: Jsem důchodkyně a zúčastnila jsem se zdarma poznávacího zájezdu. Součástí zájezdu byla v jedné restauraci i prezentace a nabídka kuchyňského nádobí - hrnců a příslušenství. Nakonec jsem si na místě jednu sadu kuchyňského nádobí vybrala, podepsala smlouvu a hrnce na splátky koupila. Po návratu domů se mi ale cena zdá příliš vysoká a chtěla bych smlouvu zrušit a hrnce vrátit. Je to ještě možné?

Ilustrační fotoPodpisem smlouvy, ve které se dodavatel zavázal dodat kuchyňské nádobí a tazatelka se zavázala nádobí zaplatit a převzít, došlo k uzavření kupní smlouvy. V daném případě se však jedná o zvláštní druh kupní smlouvy - tzv. spotřebitelskou kupní smlouvu, která je upravena v § 52 a násl. občanského zákoníku, protože jejími smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel - koncový zákazník a na straně druhé dodavatel - podnikatel. V našem případě byla kupní smlouva navíc uzavřena v restauraci - tedy mimo provozovnu prodejce kuchyňského nádobí.

Podle § 57 občanského zákoníku jestliže spotřebitelská kupní smlouva byla uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele (nebo pokud dodavatel žádnou stálou provozovnu k podnikání nemá), může spotřebitel od kupní smlouvy písemně odstoupit v zákonem stanovené lhůtě na základě písemného oznámení doručeného dodavateli.

Základní lhůta, ve které lze od takové smlouvy odstoupit, je 14 dnů od jejího uzavření. V případě, že ještě ani nedošlo ke splnění dodávky zboží (tj. kuchyňské nádobí nebylo tazatelce zatím dodáno), může od smlouvy odstoupit bez udání důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce.

Došlo-li již k zaplacení kupní ceny či její části, má spotřebitel v případě odstoupení od smlouvy právo na vrácení zaplacené kupní ceny. Spotřebitel musí být na možnost od smlouvy odstoupit upozorněn vždy písemně, a to nejpozději při uzavření smlouvy. Většinou se tak děje prostřednictvím všeobecných smluvních podmínek, které tvoří přílohu kupní smlouvy.

Pokud dodavatel tuto oznamovací povinnost nesplní, může spotřebitel od smlouvy odstoupit dokonce až do jednoho roku od jejího uzavření. Tento výklad se však nevztahuje na všechny spotřebitelské smlouvy uzavírané mimo provozovnu dodavatele. V § 57 odst. 4 občanského zákoníku jsou uvedeny spotřebitelské smlouvy, u kterých spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy nemá. Jedná se například o smlouvy, jejichž předmětem je výstavba, prodej či nájem nemovitosti, o smlouvy na dodávku potravin do domácnosti nebo smlouvy o ubytování, dopravě, stravování apod.

I když tedy v daném případě tazatelka může za určitých shora uvedených okolností od
kupní smlouvy na kuchyňské nádobí odstoupit, je nutné závěrem zdůraznit, že v právu platí zásada „pacta sunt servanda“ - tj. „smlouvy je třeba dodržovat“. Z této zásady vyplývá, že jednou uzavřená smlouva je pro obě smluvní strany závazná a není možné od ní jen tak odstoupit, protože si to jedna strana rozmyslela, přehodnotila, dostala lepší nabídku apod.

V rámci ochrany běžných spotřebitelů právě před některými „dravými“ firmami a obchodními zástupci, kteří používají i nejrůznější psychologické a marketingové metody k přesvědčení svých zákazníků, představuje spotřebitelská kupní smlouva právě jen výjimku, kdy zákon něco takového za přesně stanovených okolností umožňuje. Jinak ovšem platí, že jednou uzavřenou smlouvu nelze jen tak jednostranně zrušit.

Mgr. et Bc. Karel Šiška, MSc

Rubrika: O právu vážně i nevážně |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.