Právo obce spravovat své věci samostatně

Publikováno 01. 06. 2008 v rubrice O právu vážně i nevážně « zpět « úvod

Obec je z pohledu správního práva společenstvím osob (tj. obyvatel obce) spjatých s určitým územím, kteří prostřednictvím volených zástupců spravují své obecní záležitosti, tj. mají právo samostatně a bez zásahu státu rozhodovat a řešit si své obecní problémy.

Znak obce HlubočkySamosprávný prvek je výrazem demokratizace a nezávislosti obce na státu, neboť bez pravomoci spravovat samostatně vymezený okruh věcí by obec byla pouze určitým druhem státního orgánu vykonávajícího státní správu na vymezeném území.

V  postavení pouhého úřadu (v podobě národního výboru) vykonávajícího státní správu bez samosprávné složky byla obec v minulosti od roku 1948. V ustanovení § 151 ústavního zákona č. 150/1948 Sb. byla totiž stanovena podřízenost národního výboru nižšího stupně národnímu výboru vyššího stupně a dále podřízenost orgánům moci vládní a výkonné, zejména ministru vnitra.

Dále byla explicitně zakotvena povinnost zachovávat směrnice a pokyny vyšších orgánů. V rámci centralizace státní moci tímto obce ztratily právní subjektivitu a samosprávné postavení. O svých záležitostech si tak nemohly rozhodovat samy, ale byl to stát a jeho státní orgány (národní výbory), které tyto záležitosti řešily. Tento stav trval až do roku 1990, kdy došlo k zániku národních výborů.

V demokratickém systému občanské společnosti je právo samosprávy vedle osobnostní a územní složky nedílnou součástí pojmu obce. Reálná funkčnost samosprávy pak musí být zajištěna právem obce vlastnit majetek a nakládat s vlastními finančními zdroji.

Imanentním znakem samosprávy (práva samostatně a nezávisle spravovat určitý okruh věcí) je tedy nezávislost nositele tohoto práva na státu. Nemá-li se jednat pouze o deklarovanou nezávislost, musí být oddělení státní moci postaveno na ústavním základě. Právo na samosprávu je zakotveno v Ústavě ČR, ve které je obsažena záruka práva na samosprávu obcí a výslovně i zakotvena zásada zásahu (ingerence) státu do činnosti obce jen, vyžaduje-li to ochrana zákona a pouze způsobem stanoveným zákonem.

Samosprávou tedy rozumíme možnost a schopnost obce zajišťovat (zpravidla lépe než by to dokázal stát či jiný subjekt) veřejné úkoly. Jedná se přitom o takové úkoly, které se bezprostředně daného subjektu - obce dotýkají (vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeb občanů obce - bydlení, ochrana a rozvoj zdraví, doprava a spoje, informace, výchova a vzdělávání, kulturní rozvoj a ochrana veřejného pořádku). Vlastní obsah samosprávné činnosti obce je rozveden zejména v § 84, 85 a 102 zákona o obcích.

V rámci samosprávy tedy obec v zákonem stanoveném rozsahu spravuje záležitosti svých občanů a na svém území. Samospráva tak směřuje „dovnitř” tohoto společenství a je nezávislá na státní moci.

Představme si ale situaci, kdy by zastupitelé přijali rozhodnutí, kterým by uložili občanům obce povinnosti, k jejichž ukládání vůbec nejsou oprávněni, nebo přijali rozhodnutí, které je naprosto v rozporu se zákonem, porušuje práva jiných občanů apod. Pro takové případy musí existovat způsob, jakým se lze bránit těmto nezákonným rozhodnutím. Na druhou stranu je tu ale právo obce na samosprávu, tedy právo spravovat  záležitosti „svých” občanů samostatně a nezávisle prostřednictvím zastupitelů, které si občané zvolili v komunálních volbách. Jak je tedy z pohledu práva vyřešen tento „rozpor” - tj. na jedné straně právo obce samostatně řešit si své záležitosti a na straně druhé potřeba zajistit, aby toto řešení bylo v souladu se zákony?

Právo obce spravovat své věci samostatně (ať již v podobě obecně závazných vyhlášek nebo usnesení zastupitelstva či jiných rozhodnutí dalších orgánů obecní samosprávy) není právem neomezeným, neboť samospráva nemůže se rovnat svévole. I výkon samosprávy se vždy musí řídit a pohybovat v mezích platné právní úpravy. Musí zde tedy být mechanismus, který by zajistil nápravu rozhodnutí, jež obec sice přijala v rámci výkonu samosprávy, ale toto rozhodnutí je v rozporu se zákonem nebo z mezí samosprávy vybočuje.

Řešení spočívá v oprávnění státu zasahovat do samostatné působnosti obce, avšak jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem. A na druhou stranu obci jsou dány prostředky, jak se zásahům státu do samostatné působnosti bránit, má-li za to, že takový zásah je neoprávněný.

Dozor nad výkonem samostatné působnosti obcí zajišťovaly do 31. prosince 2002 okresní úřady. Po zrušení okresních úřadů dozor nad obcemi vykonávaly od 1. ledna 2003 dva orgány, a to Ministerstvo vnitra a krajské úřady. Koncepce dvou dozorových orgánů však byla k 30.6.2006 opuštěna přijetím zák. č. 234/2006 Sb., kterým došlo k novelizaci zákona o obcích, a v rámci správy zůstal jediný dozorový orgán - Ministerstvo vnitra. Rozhodnutí o odejmutí této pravomoci krajským úřadům byla podle mého názoru správná, neboť Ústava ČR nepočítá s tím, že by orgán územního samosprávného celku (kraj) mohl zasahovat při výkonu své působnosti do samosprávy jiného samosprávného celku (obce). Dnes je tedy v těchto případech základním dozorovým orgánem Ministerstvo vnitra.

Má-li Ministerstvo vnitra za to, že usnesení přijaté obcí v rámci samostatné působnosti je v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem, vyzve obec ke zjednání nápravy v zákonem stanovené šedesátidenní lhůtě. Pokud obec nápravu nezjedná, Ministerstvo vnitra vydá rozhodnutí o pozastavení výkonu vadného usnesení a současně stanoví novou přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy. Pozastavení výkonu napadeného usnesení znamená nemožnost jeho realizace (výkonu) příslušným orgánem obce.

Obec může na výzvu k nápravě, respektive na rozhodnutí o pozastavení výkonu vadného usnesení, reagovat v podstatě třemi způsoby:

  • a) vzákonné nebo dozorovým orgánem stanovené lhůtě zjedná nápravu tím, že napadené usnesení změní nebo zruší,
  • b) proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podá opravný prostředek - rozklad, o kterém rozhoduje ministr. I když dojde k zamítnutí rozkladu obce, je Ministerstvo vnitra povinno podat krajskému soudu návrh na zrušení napadeného usnesení. Touto „třetí” instancí se otázka přezkumu zákonnosti usnesení vydaného obcí vsamostatné působnosti dostává již mimo oblast státní správy a stává se předmětem zkoumání na státní správě nezávislé moci soudní.
  • c) obec na výzvu ke zjednání nápravy nereaguje. Vtakovém případě je povinností Ministerstva vnitra podat krajskému soudu rovnou návrh na zrušení usnesení. Shledá-li soud, že napadené usnesení je vrozporu se zákonem, rozhodne o jeho zrušení. Vopačném případě návrh na zrušení usnesení, které podalo Ministerstvo vnitra, zamítne.

V případě, bylo-li vadné usnesení vykonáno dříve než došlo k pozastavení jeho výkonu, Ministerstvo vnitra nevydává rozhodnutí o pozastavení jeho výkonu (neboť není co pozastavovat), ale přímo podá návrh krajskému soudu na jeho zrušení.

Jak je tedy vidět, český právní řád zajišťuje obci potřebnou míru samostatnosti při spravování svých obecních záležitostí, avšak zároveň pamatuje i na případy, pokud by se taková správa vymkla zákonnosti, a upravuje způsob, jak lze dosáhnout nápravy rozhodnutí samosprávných orgánů obce, jestliže tyto jsou v rozporu se zákonem nebo jiným právním předpisem.

Mgr. et Bc. Karel Šiška, MSc

Rubrika: O právu vážně i nevážně |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (1)

  1. Milan Bosák (07.12.2008 - 20:11) odpovědět IP: 77.48.27.78

    Dobrý den, pane Šiško.

    Úvodem bych Vám chtěl za Vaše články poděkovat. Jelikož vedu několik soudních sporů velmi oceňuji detailní zpracování těchto článků. Přesto bych Vás chtěl požádat, zda by bylo z Vaší strany možné, dočasně se zaměřit na změny v pracovně právních vztazích (novela zákoníku práce 2008). Myslím si, že by to mohlo zajímat i občany obce, jelikož o tzv. technické novele ZP moc lidí neví.

    Předem děkuji a přeji příjemný den

    Milan B.

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.