Bylo naší snahou, najít odborníka, který by o výstavbě sídliště fundovaně napsal. Nakonec to zůstalo na nás a tak má příspěvek diletantský charakter. Panelová výstavba neměla v uplynulém období dobrou pověst.
V současnosti, kdy urbanisty trápí růst satelitů, tzv. „paneláků naležato“ se ty odsudky přehodnocují. Činí tak např. kniha „Husákovo 3+1, Bytová kultura 70. let“. Lze tu nalézt nezaujaté zhodnocení oné technologie, nebo si nostalgicky zavzpomínat při pohledu na dobový design, který měl každý doma.
Podnikem, který panelová sídliště v Hlubočkách a Mariánském Údolí stavěl byl olomoucký Stavoprojekt. Po roce 1989 se stěhoval do menších prostor a musel zredukovat svůj archiv, takže jsme se k plánům nedostali. Dokumentaci nemá ani tehdejší investor, tzn. Mora. Dr. Šťastný, ředitel Stavoprojektu nám alespoň některé body problematiky přiblížil.
Aspekt, který u paneláků dráždí je jejich neúměrná výška. Zvláště v případě hlubokého údolí Bystřice jsou osmipodlažní domy na Orátě nevhodné, protože narušují krajinný ráz. To vše architekti věděli, avšak politický tlak vyvíjený na investora znamenal: Buďto postavíte osm pater, nebo žádné domy nebudou. Motivem byla jednak ochrana půdního fondu a rezervního prostoru pro růst továren, jednak neochota stavebního průmyslu, rozšířit sortiment prefabrikátů, přizpůsobit se místním podmínkám, a netuctovému projektu.
Sací efekt průmyslu se v obci projevoval od jeho počátků až do konce 20. století. Pro příchozí bylo potřeba vystavět byty a tak v dějinách čteme o permanentní bytové krizi. Dnes zaměstnanci dojíždějí autem a budují se proto parkoviště, což už je jiná kapitola. Významná etapa výstavby sídlišť započala v letech 1969 – 70, kdy vyrostly nejstarší domy sídlišť v Hlubočkách – Dukle a následně v Mariánském Údolí. V 70. letech setřela modernizace a bytová výstavba definitivně venkovský ráz tohoto sídla.
Historický střed obce pozbyl na významu, byla opomenuta hodnota jeho původního rázu. Ten můžeme obdivovat již jen na dobových snímcích, např. historické pohlednici vydané obcí. Roli nových center přebrala obě sídliště a dnes proto neexistuje bod, kudy by všichni procházeli a kde by se lidé potkávali, což životu obce nesvědčí. V 80. letech došlo k dalšímu rozšíření sídliště Orát, opět z dílců přivezených z panelárny ve Chválkovicích.
Z dnešního pohledu překvapí, že ani ropná krize, která nastala v období nejintenzivnějšího budováni, neovlivnila technologii ve smyslu energetické úspornosti. Zateplování, stejně jako technické zázemí sídlišť (čističky, transformátory, teplárny) je dílem až posledních let.
Autor projektu v Mariánském Údolí, Ing. Ležatka, si už dnes na jednotlivosti nepamatuje. Řekl nám k němu jen toto: „Snažil jsem se to poskládat tak, aby tam lidi měli výhled do krajiny, aby se tam dobře bydlelo.“
Marek Bohuš
Foto: Zdeněk Tošovský a archiv autora
Marek Bohuš
