Nepraš a spláchni

Publikováno 13. 08. 2012 v rubrice Tipy na výlet « zpět « úvod

Zmiňovat v Hlubočkách kanalizaci, to je jako mluvit o provaze v domě oběšencově; jezdit do Prahy na prohlídku kanálů nebývá zvykem – a přemísťovat se po hlavním městě na kole?

Budova čistírnyPřed návštěvou zřejmě nejstarší čistírny odpadních vod v Evropě v Praze Bubenči, kde Vltava opouští město, jsme se nejprve podívali kus proti proudu, do Centra současného umění DOX v Praze-Holešovicích. Jedná se o bývalou továrnu v tradiční industriální čtvrti, která byla před několika lety přebudována v nezávislou galerii výtvarného umění, jejíž součástí jsou také prodejna knih o umění, design shop, archiv výtvarného umění a kavárna.

Řec. DOX(a) – názor, přesvědčení.

Karel Nepraš - Stojící kráčejícíVýstavní prostory jsou vskutku velkorysé, oplývající přirozeným světlem, průchozí do exteriérů nádvoří a terasy, které jsou vyhrazeny sochařským dílům. A právě klasik českého sochařství Karel Nepraš (1932–2002) nás do Holešovic přilákal. Jeho velká retrospektiva se uskutečňuje k výročí nedožitých osmdesátin autora. Jedna kolegyně nadepsala svou recenzi Neprašovy výstavy titulkem „Povolte kohoutky, zatočte klikou“, čímž odkazuje na charakter jeho soch, které jsou často zkonstruovány z trubek a jiného instalatérského materiálu, anebo jsou jejich součástí ozubená kola, kliky, kloubové řetězy apod.

Karel Nepraš - ZáchodTo jednak zajímavě rezonuje s minulostí galerie, kde se dříve dokonce vyráběla letadla značky Avia, jednak činí objekty svou konkrétností a humorem přístupnými i lidem, kteří jinak modernímu umění „nerozumějí“. Materiálem v soudobém sochařství ne právě běžným byl Neprašovi také porcelán. Socha na snímku, stejně jako objekty z trubek nás nenápadně směřují do Bubenče. Navíc máme pocit, jako bychom něco příbuzného v dějinách výtvarného umění už zahlédli.

Na terase a nádvoří DOXu jsou k vidění objekty Čestmíra Sušky, který podobně jako Nepraš zpracovává průmyslový materiál – vysloužilé ocelové cisterny různých tvarů a velikostí, ze kterých za pomoci autogenu řezáním vytváří svého druhu krajky – „Rezavé květy“. V současnosti jsou tyto objekty k vidění v Domě umění v Ostravě.

Vzhůru do kanálu!

Parní stroj v Hlubočkách

I když to z Holešovic do Bubenče není daleko, použití rychlého a nezávislého dopravního prostředku – kola – je namístě. Nejenže neztrácíme čas čekáním na hromadnou dopravu, ale navíc se podíváme do míst metropole, kam bychom se jinak vypravili stěží. Stará čistírna odpadních vod nebo také Ekotechnické muzeum je místem, kde jakoby se zastavil čas. Zatímco všude jinde v Evropě se podobné čistírny nahrazovaly modernějšími a většími, zdejší dílo z let 1901 až 1906 se dochovalo v autentickém stavu díky tomu, že několikanásobně překročilo svou plánovanou životnost. V osmdesátých letech byly objeveny a doceněny vedle účelnosti také estetická a historická hodnota památky.

Elektrárna Hlubočky (1921)Již při prvním pohledu na budovy se nabízí jistá podobnost s bývalou elektrárnou v Hřebíkové, vyjádřená ozdobnou věží, i když architektura původního projektu čistírny se vyznačovala větší strohostí bez příkras. Nejcennější část celého zařízení byla však z hygienických a praktických důvodů umístěna v podzemí. Zde se nachází ústí zděných stok vejčitého průřezu, kterými sem proudily splašky z města, dále impozantní hala lapáku písku a kalové nádrže. Vše vystavěno ze speciálních, odolných cihel zvaných zvonivky, jejichž zednické zpracování je malým uměleckým dílem a velkým zážitkem pro návštěvníka.

StokaNe náhodou se snímek cihelných kleneb dostal na přebal knihy Slavné stavby Prahy 6“. (Mimochodem, v knize nalezneme také zajímavou budovu sirotčince, kde dnes sídlí – jak trefné! – Ministerstvo kultury.) Úžas návštěvníka dále stoupá při zhlédnutí funkčních parních strojů, příslušných kotlů, transmisí i parních válců v remíze na dvoře. Podobné a jiné skvosty bývaly dříve k vidění také ve fabrice v Hřebíkové. Modernizace výroby spolu s nezájmem je však odsoudila k zániku.

Dnes se vedle prohlídek v bývalé čistírně, jejíž atmosféra může připomínat romány J. Verna, konají společenské akce, svatby a natáčejí filmy jako např. Amerika, Šakalí léta, Bídníci nebo Modrý tygr. To je možné jen díky tomu, že jedinou zdejší vodou je v současnosti ta čirá podzemní, která sem proniká z nánosů Vltavy. Celou první půli 20. století, kdy zde končily fekálie a jiný odpad, leželo toto místo na okraji nejen doslova, ale i přeneseně.

Transmise - elektrárna HlubočkyZdejší zaměstnanci pracovali dvanáct hodin v těžko představitelném zápachu (jeden ze dvou komínů sloužil výhradně k odvětrání podzemních prostor) a míra infekčnosti byla taková, že kdo ten nápor přežil, do konce života se už žádné nákazy bát nemusel. Již tehdy zde fungovala dnes prosazovaná recyklace. Ať to byl čistě propraný písek pro stavební firmy, kaly převážené loděmi jako hnojivo na zelinářská pole a vinice níže po proudu nebo údajně kanálem připlavované šperky a nadité peněženky.

Staré dobré časy

Elektrárna v Hlubočkách (2011)A propos peněženky: v oněch starých, dobrých, poctivých časech monarchie se také vypisovaly hospodářské soutěže. Soutěž na kompletní dodávku strojního zařízení se roku 1903 zúčastnily tři firmy: První Českomoravská továrna na stroje v Libni, někdejší společnost Breitfeld, Daněk z Karlína a strojírna Märky, Bromovský, Schulz z Hradce Králové. Vyhrála jen jedna, ale protože všechny konkurenty vzájemně zavazovala kartelová dohoda, zakázku si stejně rozdělili.

Autorem projektu čistírny byl v Německu usazený Angličan William Heerlein Lindley. Neznamená to, že by Češi věc odborně nezvládali, jen byl každý ze dvou tuzemských konkurenčních projektů (které ing. Lindley prakticky převzal a zkombinoval) podporován jinou politickou stranou, první mladočeskou, druhý staročeskou. Lindley byl zkrátka tím, který se směje, když se dva perou.

Díky dokumentu ČT na webu muzea si lze zajímavou památku prohlédnout i bez cestování.

Marek Bohuš

Literatura:

  • O historii pražské kanalisace se zvláštním zřetelem k čisticí stanici v Bubenči. Praha: Ekotechnické muzeum, 1998
  • Karel Nepraš a přátelé. Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně 2007 (katalog výstavy)

Foto: reprodukce z literatury, Státní okresní archiv Olomouc, autor

Rubrika: Tipy na výlet |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.