Moravianská memorabilia III.

Publikováno 26. 01. 2013 v rubrice Z historie obce « zpět « úvod

Dalším metálem, který nám náhoda přivála do cesty, je exemplář s označením „čestný odznak“, raný to příklad užití jazyka „ptydepe“, ze kterého se později vyvinulo inflační čestné uznání. Hustota výskytu novomluvy (newspeaku známého z G. Orwela) ve sdělení na rubu medaile je zde vzhledem k rozsahu textu značná. Čteme na ní: ČESTNÝ ODZNAK ZA VĚRNOU PRÁCI 40.

Rub medaileZnáma je práce čistá i špinavá, mravenčí i svinská, herkulovská i sisyfovská, ale věrná? Autor opisu měl patrně na mysli věrné služby. Slovo služba mu však podle všeho znělo málo proletářsky. Postupem času se v dobové slovní zásobě usídlila ještě práce socialistická. I při myšlení a psaní ale platí: práce kvapná, málo platná.

Pouzdro z červené zlacené kůže s vnitřním příležitostným nápisem „Eduard Kabilka 40 let“ pochází jistě ještě z předválečných zásob. Je to na první pohled práce poctivá.

Úpadek takto předznamenaný jazykem se projevuje rovněž materiálně. Již ne drahý kov, ani umělecké pojednání lícní strany formou reliéfu či rytiny, jen strojně provedený nápis. Materiálem, z nějž je medaile vyrobena, je měď, která je galvanicky pokovena tenkou vrstvou stříbra. Drahý kov zůstal zachován pouze v zahloubeném textu. Člověka tu napadá ona lidová moudrost o nevalném díle uvedená v rámečku.

Práce z.…..á,
dobře natřená,
vypadá jak nová!

Líc medaileJindy se užívá rčení „někoho lakovat“ ve smyslu balamutit. Těmi obelhanými byli v tomto případě ocenění pracovníci. Že se „nátěr“ setřel, mají na svědomí laureátovy dcery, které medaili dostaly na hraní.

Je otázkou, zda tyto vady na kráse plynuly z mizérie poválečných let, nebo byly důsledkem likvidace zavedených specializovaných dílen. Očividné je, že poválečná doba posunula hodnoty platné za První republiky a za starého Rakouska. Zvláště v dobách války se masovému vyznamenávání daří.

VyznamenáníLícní strana nese nápis: „MORAVIA MARIÁNSKÉ ÚDOLÍ, NÁRODNÍ PODNIK.“ V porovnání s medailí a plaketou, o kterých jsme zde psali, na ní chybí jakákoliv podniková symbolika.

Kdy přesně bylo vyznamenání uděleno, není známo, protože chybí i životní data brusiče Eduarda Kabilky. Víme jen, že jeho syn, rovněž Eduard Kabilka se narodil roku 1919. Kdyby se narodil otci třicetiletému, můžeme k roku narození připočíst věk vyučeného (17) a oněch čtyřicet let. Takto kalkuluje pravnuk David Chromek, který rovněž pracuje v Mariánském Údolí jako čtvrtá generace a dochází tím k prvním poválečným letům. To nakonec potvrzuje i označení „národní podnik“, které se jako právní forma odvíjí od znárodňovacích prezidentských dekretů Edvarda Beneše z 24. října 1945, jimiž byly zestátněny doly, některé průmyslové podniky, akciové banky a soukromé pojišťovny.

PouzdroPovšimněme si zajímavého příjmení vyznamenaného, jež nosila značná část německých obyvatel Posluchova před válkou. Jeho původ je český a Dobrava Moldanová jej vysvětluje buď z nářečního slovesa „kabit“ ve významu krabatit, nebo jako domáckou podobu rodného (křestního) jména Gabriel (Kabal, Kába, Kabeš apod.).

Koutek numismaticko-heraldicko-zoologický

V předchozích dílech jsme se vedle medailí věnovali také mincím, jejich pojmenování a náležitostem. Na tomto místě půjde o dva drobné, avšak podstatné detaily na současné české dvacetikoruně.

Při nedávném rozhovoru s kamarádkou veterinářkou o pohlavním životě kocourů nás napadlo: Jak to, že má český lev pod břichem výrazný pohlavní orgán, když ten je zpravidla u kočkovitých šelem skryt u řiti? Odbornice prohlásila, že na rozdíl od psů, býků, hřebců aj. není předkožka těchto šelem vidět. To je také důvod, proč jen psi značkují patníky se zvednutou nožkou, zatímco kocouři nikoli. Nepřirozenost heraldického lvova přirození dobře vynikne při srovnání s četnými realistickými sochami lvů, nebo ještě lépe při návštěvě zoo.

Král zvířat skutečně nic takového na odiv nedává. Na různých našich mincích je ale vše jinak. Uznáváme námitku, že heraldika přece není biologie, stejně jako např. justice ještě není právo, o spravedlnosti ani nemluvě. Přesto neuškodí bližší pohled na věc.

Heraldika rozlišuje přirozené a nepřirozené heraldické figury. Přirozenou je např. orel, figura zobrazovaná na rozdíl od orlice s dvěma hlavami. Vidíme, že přirozenost je pojem relativní. Orla dnes ve státním znaku mají jen Albánie a Rusko, orlice zase symbolizuje minerálku Mattoni a USA. Rovněž lva heraldika řadí mezi přirozené figury (lvice se v ní nevyskytuje).

Bruncvík z Braunschweigu

Brunsvický lev v GoslaruAč král zvířat a král nebe spolu nemají nic společného, na poli heraldiky zaujme podobnost dvojité hlavy a dvojitého ocasu. Důvody pro zdvojení ocasu nejsou spolehlivě vysvětleny. Zato je znám způsob, jakým se na náš státní znak exotické zvíře dostalo. Bylo to ve společnosti legendárního rytíře Bruncvíka, jehož jméno je odvozeno od dolnosaského města Braunschweig (staroněmecky Bruneczwig; dříve česky Brunšvik).

Bruncvík je považován za modifikaci legendy o saském a bavorském vévodovi Jindřichu Lvovi z Braunschweigu. Bronzová lví socha, jedinečné dílo románského umění, inspirovaná kapitolskou vlčicí, stojí na tamním náměstí a v kopiích i jinde dodnes.

Jiným heraldickým termínem je „monstrum“ netvor, který se jako nadpřirozená heraldická figura skládá buď z těl lidských a zvířecích (kentaur, sfinga), nebo jen z těl zvířecích (gryf, Pegas, okřídlený lev sv. Marka). Byť platí zásada, že se zvířata v heraldice nikdy nekreslí ve své zoologické podobě, ale vždy stylizovaně, přece tímto nabývá český lev lehce chimérické podoby.

Pro druhý detail musíme dvacetikorunu obrátit. Čteme zde pasáž ze svatováclavského chorálu, o níž jsme psali v souvislosti s novým zvonem. Oproti originálu, kde se zpívá: „Svatý Václave, nedej zahynout nám ni budoucím“ (starobylé „ni“ znamená „ani“), je na minci vyraženo pouze „i“ (lidově „aji“), které se však užívá jen ve větách kladných. Z čeho ten lapsus vyplynul je záhadou.

Literatura:

  • Dobrava Moldanová: Naše příjmení. Praha: Agentura Pankrác, 1998.
  • Pavla Loucká: Dech, duch a duše Češtiny. Praha: Albatros, 2008.
  • Milan Buben: Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1997.
  • Wikipedie

Autor děkuje D. Chromkovi za poskytnutí medaile.

Marek Bohuš

Rubrika: Z historie obce |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.