Moravianská memorabilia I.

Publikováno 27. 12. 2011 v rubrice Z historie obce, Zajímavosti « zpět « úvod

Pojmem memorabilia se označují předměty, které mají upomínat na nějakou událost nebo osobu. Slovo je odvozeno z lat. memorabile, což doslova znamená vhodný k zapamatování. Na rozdíl od suvenýrů spočívá jejich hodnota v přímém spojení s touto událostí.

K předmětům, které se s oblibou jako memorabilia používaly, patřily mince a medaile, jež nejsou objemné, lze je snadno nosit u sebe a mívaly také svou hodnotu materiální. Vzpomeňme na dukát, který od císaře Josefa II. dostala na památku literární postava babičky Boženy Němcové. Takové mince z drahých kovů se opatřovaly ouškem a někdy plnily a dodnes plní funkci šperku, čímž však klesá jejich sběratelská hodnota. Medaile (z lat. metallum – kov; ne náhodou lidově zvaná metál) jsou mincím podobné ražby nebo odlitky, které nemají platební hodnotu a jsou vydávány k určitým příležitostem.

Revers (rub) památeční medaile MoraviePamáteční medaile Moravie

Právě takovou památkou je malá, patrně stříbrná medaile společnosti Moravia, udělená některému jejímu pracovníkovi za odsloužených 25 let. Německý nápis na jejím reversu (rubu) hlásá: „Čestné uznání za věrné dvacetipětileté služby“ (EHRENPREIS FÜR TREUE XXV JÄHRIGE DIENSTLEISTUNG). Vzhledem k tomu, že zde nenalézáme letopočet, lze se domnívat, že se toto vyznamenání udělovalo opakovaně, po delší dobu.

Avers (líc) památeční medaile MoravieNa líci medaile, které se říká avers a na které bývá znak, portrét, nebo jméno vydavatele, vidíme hexagram – obchodní značku Moravie –, jež je obkroužena textem: „Věnováno akciovou společností Moravia“ (GESTIFTET VON DER ACTIEN GESELLSCHAFT MORAVIA). Na rozdíl od nápisů, které jsou ve vodorovných řádcích, se textům umístěným v kruhu po obvodu mince v numismatice říká opisy. Samotná šesticípá hvězda – hexagram – nemá zde spojitost s judaismem, jak jsme již v jednom článku zdůrazňovali.

Vavřínový věnec

Císař Franz Josef s vavřínovým věncem - dukátKromě nápisu a opisu je tento, svého druhu řád za věrnost, ozdoben vavřínovým věncem, který byl už ve starém Řecku vyhrazen vítězům sportovních, ale i básnických klání. V Římě jej nosili triumfující vojevůdci při návratu z polních tažení a později také císaři. Zde pramení exkluzivní postavení této středomořské rostliny (vavřín vznešený – Laurus nobilis), které se odrazilo také v jazyce. Např. titul bakalář je odvozen ze slova baccalaureatus (bacca laurea coronatus), což znamená vavřínem korunovaný. Stejnou motivaci má slovo laureát, vlastní jména osobní Laurencius (Vavřinec) a Laura i místní jméno Loreta, jak označovali ve starověkém Římě vavřínovou alej. Prozaičtější pojmenování „bobkový list“ souvisí s plody této rostliny – bobky, lat. bacca.

Vavřín vznešenýOchrana proti falšování

Znakem, který ukazuje na starou mincovní tradici je perlovec – „ornament obkružující mincovní pole těsně podél okraje“. Je tvořen pravidelnými drobnými kruhovými kuličkami (perličkami). Perlovec se razil na mince už v antice a má několik funkcí. Jednak stanovuje průměr mince a naznačuje porušení při nelegálním okrojení, jednak je pravidelný perlovec ukazatelem pravosti, protože na primitivním padělku je často tento ornament nepravidelný, a ne přesně kruhový. Jde tak o starší podobu dnešních bezpečnostních znaků na bankovkách, jakými jsou vodotisk či kovový pásek.

Marocká mince ražená roku 1290V dobách, kdy byly mince z drahého kovu, který jejich hodnotu ztělesňoval, lidé peníze někdy kazili, tj. ukrajovali si z nich právě onen drahý kov, než je zase pustili do oběhu. Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že takové peníze nemohly podléhat inflaci. Stávalo se totiž, že když panovník – vydavatel potřeboval finance, měnu násilím shromáždil, minci znehodnotil (snížil podíl drahého kovu), ale oficiálně zachoval její původní hodnotu.

Názvy mincí v češtině

Protože mluvit o penězích je snazší, než je vydělávat, a protože se platidla se svými názvy v běžném jazyce zabydlela, pojďme podniknout malou etymologickou sondu. V článku o vedutách jsme si vysvětlili, proč se desetikoruně říká pětka. Co je to ale zlámaná grešle a vindra nebo flok, který nemáme? Jak vznikl žeton, podle čeho se nazývají tolar a haléř a co byl krejcar?

Začněme od konce: Krejcar, stejně jako koruna pojmenovává předmět na minci zobrazený. Jako dal tento odznak královské moci jméno naší měně (ostatně funkci koruny plnil již zmíněný věnec z vavřínových snítek (lat. corona – odtud koruna), tak krejcar, ražený ve stříbře od 13. stol v Tyrolích, nesl dvojitý kříž (něm. Kreuz), a byl proto nazván cruzaer, Kreutzer.

Tolar byla těžká stříbrná mince, rozšířená od 16. stol. pod různými názvy v celé Evropě i ve světě. Ze stříbra bohatých krušnohorských dolů se tento peníz razil mj. v Jáchymově a nazýval se tálské groše, něm. Joachimstalery, zkráceně thalery – tolary. Svůj název od nich odvozuje i dolar.

Na rozdíl od zmíněného groše (z lat. denarius grossus – těžký, tlustý denár), je haléř, původně drobná stříbrná mince, jejíž dějiny sahají do 13. stol., vnímán jako méně hodnotný. Z mincovny ve švábském Hallu vycházely mince, nazývané podle místa svého vzniku latinsky hallenses, německy haller (häller), posléze česky haléř. Ještě méně lichotivě zní grešle a vindra, jako mince špatné kvality a nízké hodnoty. Prvé je z něm. Gröschlein, Gröschel tzn. grošík, druhé rovněž z něm. Wiener – vídeňský (fenik). A flok? Ševcovský výraz pro dřevěný nýtek pochází opět z německého slova Pflock. Rčení „nemít ani floka“ však asi vychází z názvu jakési drobné mince v 15. stol., které se říkalo flůtek, později floutek, jež se přiklonilo k flok.

Zbývá vysvětlit ještě slovo žeton, odvozený tentokrát z franc. jeter – házet, neboť šlo o drobnou korunovační medaili rozhazovanou (místo peněz) u příležitosti korunovačních obřadů mezi lid. Medaile, ražené zprvu jen vladařem, se od 18. a 19. stol. staly zcela běžným jevem i mezi spolky, městy, poutními místy nebo soukromými osobami, které je nechávaly razit k nejrůznějším příležitostem.

Takovou zvláštní příležitostí bylo i očkování proti pravým neštovicím. V našich zemích se tak dělo zejména za vlády císařovny Marie Terezie (1740–1780), která tuto činnost významně podporovala, protože toto mnohdy smrtelné onemocnění postihlo řadu členů její rodiny. V té době již probíhalo úspěšné očkování, proto byly vydány medaile s portréty všech jejích dětí, očkovaných proti této chorobě.

Zakončeme tento dodatek méně vznešeným slovem bůr ve smyslu pětikoruna. Jeho výklad není příliš jasný, ale soudí se, že pochází z německého argotického slova bor, což jsou hotové peníze, v dnešní němčině Bargeld – doslova holé, obnažené peníze.

Prosíme čtenáře, kteří vědí o podobných památkách z dob Moravie, aby dali do redakce vědět. Takový předmět by se mohl objevit v některém z příštích pokračování.

Literatura:

Petráň, Zd.: Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky. Praha: Libri, 2010, 3. vyd. Rejzek, J.: Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2001.

Marek Bohuš

Mohlo by vás také zajímat:

Rubrika: Z historie obce, Zajímavosti |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (7)

  1. Marek Bohuš (06.01.2012 - 21:56) odpovědět IP: 176.97.246.45

    Podle sdělení pamětníka a hlubočského rodáka, existovaly rovněž pamětní medaile za 40 let práce v Moravii. Ta se nám, žel, nedochovala, neboť byla samotným majitelem „zpracována“ na válcovací stolici (ovšemže opět v Moravii), jež obvykle sloužila k přípravě plechových pásků – suroviny na výrobu obuvnických hřebíčků. Této stříbrné placky se pak ujal jeden hlubočský zlatník, aby z ní vytvořil brož pro maminku vlastníka oné bývalé medaile.

  2. Marek Bohuš (14.09.2014 - 12:38) odpovědět IP: 176.97.246.45

    Díky informaci Dr.Miroslava Macíka z Prostějova, který nám zaslal také snímky medaile teď víme, že se jedná o stříbrnou ražbu Rakouské republiky (takový je punc) ryzosti 800 a hmotnosti 20,8 g. Jde tak o památku z meziválečného období. Foto jsme připojili na konec článku.

  3. helena (07.10.2014 - 15:41) odpovědět IP: 176.97.241.107

    Dobrý den,chci Vás upozornit,že je mylně označována Machánkova vila,není to vila,kde je školka a obvodní lékař Dr.Hron nýbž vila bývalé jesle v Mariánském Udolí nyní hračkařství Mihaj tak prosím opravte to děkuji

  4. Marek Bohuš (07.10.2014 - 20:08) odpovědět IP: 176.97.246.45

    Děkujeme za reakci. Dnešní “zdravotní středisko” v Hřebíkové však skutečně byla vila rodiny Machanků, kterou si majitelé nechali postavit vedle své tamější továrny. Závod v Mariánském Údolí zakoupil K.I.Machanek až roku 1861, tedy sedm let po rozjetí hřebíkárny. Shrnuto: jako byly dva závody, byly i dvě vily.

  5. Jirka (10.05.2015 - 18:21) odpovědět IP: 93.93.33.7

    Nabízím památeční medaili Moravie cca z roku 1911.

    1. Marek Bohuš (10.05.2015 - 23:54) odpovědět IP: 176.97.246.45

      Díky za nabídku, napište prosím podrobnosti na mou soukromou adresu marek.bohus@email.cz.

  6. miroslav (26.02.2017 - 17:05) odpovědět IP: 213.81.199.3

    Zdravim, mam taku medailu v povodnej skatulke, uplna nadhera!

    Je na predaj alebo vymenu

    Miroslav