Kruh Gabriely Šupíkové

Publikováno 26. 10. 2010 v rubrice Kultura, Rozhovory « zpět « úvod

Gabriela ŠupíkováGabriela Šupíková (nar. 1984) absolvovala studium učitelství pro střední a základní umělecké školy na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Její diplomová práce vznikla v ateliéru grafiky pod vedením Doc. Ondřeje Michálka a v současné době je k vidění v jezuitském konviktu v Olomouci. Jedná se o autorskou knihu, která obsahuje její texty a grafiky. Gabriela žije v Hlubočkách - Mariánském Údolí.

Tvá diplomová práce spadá do kategorie autorská kniha. Co si pod tím pojmem představit? Je to tvá první autorská kniha?

Ano, je to má první. Znamená to vlastně knihu, kterou vytvořil celou jeden autor. Jsou tam mé vlastní texty, mé ilustrace k těm textům i když ne doslovné a má práce je i celková knižní úprava včetně vazby. Na střední škole jsme dělali ilustrace ke knize jednoho francouzského básníka i s vazbou, ale nebyla to autorská kniha. Mnoho autorských knih má ve sbírkách Muzeum umění v Olomouci. Není to tak dlouho, co se zde konala na to téma výstava.

Jak dlouho jsi na knize pracovala? Jak vznikala?

Výstava ilustrací Gabriely Šupíkové v olomouckém KonviktuZadání diplomky bylo před rokem a to už jsem věděla, že chci pracovat se svými texty, které jsem střádala už od střední školy a přestože jsem byla na katedře výtvarné, hledala jsem možnost, jak obojí propojit. Vedoucí práce, docent Michálek, mi nechával volnost v tom, co chci dělat. Moc se mi věnoval a velmi mi pomohl s technikou při realizaci.

Ilustrace jsem dělala od začátku do konce sama tzn. od návrhu přes rytí a leptání až po tisk. Potíž byla s texty. V několika tiskárnách mě odmítli kvůli velkému formátu a typu papíru. Uvažovala jsem, že budu tisknout horkou sazbou tj. že texty vysázím z jednotlivých liter jako v době vynálezu knihtisku. Nakonec se podařilo najít tiskárnu na Novém Světě, kde nebyl s formátem ani papírem problém.

Kniha nese název „Náš kruh”, což je i titul jednoho z textů o plovacím kruhu ze sna. Jak je to s tím kruhem?

Náš kruh (autorka: Gabriela Šupíková)V mikropříběhu je to konkrétní kruh na plavání ale symbolicky to znamená uzavírání do kruhu, koloběh, společnost. České slovo kruh to pěkně vyjadřuje. Hledala jsem překlad do angličtiny, ale tam byla synonyma vždy přiřazena jen jedné věci, např. cycle - cyklus, ring - prsten. České slovo kruh soustřeďuje všechna ta anglická slova v jednom. Je to pěkná symbolika. Kruh je má nejbliší rodina, ale kruh jsou i sousedé a také náhodní kolemjdoucí jsou vepsáni do mého kruhu.

Jak vlastně nazýváš své texty, jaký je to žánr?

Pro mě to jsou takové miniatury nebo fragmenty. Jsou to příhody stlačené do několika řádků.

Lodičky (autorka: Gabriela Šupíková)Mohla bys vysvětlit, jak se dělá lept kombinovaný s akvatintou? Jak dociluješ tolika stupňů šedi?

Zinková matrice je pokrytá vrstvou pevného krytu, do které rycí jehlou kreslíme obraz. Jehla ryje jen do krytu, na kov působí jen leptadlo. Po setření krytu máme vyleptanou linku v desce a to je lept. Akvatinta vzniká nazrněním desky kalafunou a na místa, kde nejsou zrníčka přitavené kalafuny, působí kyselina. Záleží, jak dlouho necháme kyselinu účinkovat. Místa, která mají zůstat světlejší přikrýváme a ta pak nejsou dál leptána. Některé matrice se leptaly postupně třeba pětkrát.

Jak jsi se ke grafice dostala?

Studovala jsem střední uměleckou školu v Ostravě, obor užitá grafika, propagační výtvarnictví. Měli jsme možnost se zařadit k proudu propagačního výtvarnictví, které se zaměřuje na reklamu, ale měli jsme tam i poměrně velkou volnost dělat klasické grafické techniky. K těm jsem vždycky tíhla víc.

Moje maturitní práce se jmenovala Lidé kolem nás a byl to cyklus grafických listů s portréty lidských typů, taky provedený technikou leptu. Na rozdíl od reklamní grafiky se tímhle řemeslem nedá uživit, což mě mrzí.

Grafika Lidé kolem nás (autorka: Gabriela Šupíková)

Nedívej se tam (autora: Gabriela Šupíková)Máš nějaký vzor mezi výtvarníky, nebo někoho, kdo je ti svou tvorbou blízký?

Inspiroval mě grafik Jiří Balcar, který sice vůbec nepracuje s texty, ale věnuje se osamělcům v davu, kdy jeho postavy ztrácejí tváře. Má náměty jako večírek, nebo společnost u stolu, ale  ti lidi spolu neumí komunikovat, každý jako by tam byl sám. Já sama to nevnímám až tak tragicky, ale viděla jsem podobnost v tom výtvarném vyjádření.

Z podobné doby je Kamil Lhoták, který se věnoval vztahu města a prostředí, civilizace, člověku své doby. Já vycházím ze své současnosti tak jako oni vycházeli ze své.

Bufáč (autorka: Gabriela Šupíková)A co se týče textů?

V literatuře nic takového neznám. Viděla jsem podobnost ve filmech Miloše Formana ze šedesátých let jako třeba v Černém Petrovi. Má tam takové dlouhé dialogy plné prázdných míst, trapné dialogy, proslovy.

Tvé texty mě většinou rozesmály. Obrázky k nim ale působí spíše melancholicky.

To je dobře. Chtěla jsem vlastně docílit účinku tragikomičnosti, spojením komických situací s náměty prázdných čekáren, osamělých plováren a podobně. Mám to ráda i u filmu, když to tak funguje.

Drak (autorka: Gabriela Šupíková)Pamatuješ si lépe odposlechnuté rozhovory, nebo situace, které převádíš do ilustrací?

Mám v hlavě, jak by obraz měl vypadat a podle toho si udělám fotografii. Naaranžuju si ji do podoby, kterou mám v hlavě. Není to tak, že bych něco zajímavého viděla, vyfotila a pak to doslovně přenesla. Fotkou si pomáhám. Obrazy se mi vrací, pamatuju si je.

U rozhovorů je lepší, když si je zapíšu na místě, nebo po návratu domů. Některé hlášky si ale pamatuju fakt dlouho. Asi polovina textů je ještě z doby střední školy. Současné jsou třeba právě grafiky Konec světa v Hlubočkách, nebo Do Pardubic.

Výdejna jízdenek (autorka: Gabriela Šupíková)Jaký máš vztah k Hlubočkám?

Pocházím z Havířova. Když jsem začla studovat v Olomouci, našla jsem si tam i bydlení. Později jsme ale s mužem hledali vlastní byt, který by byl dostupný, nebyl daleko od Olomouce a měl hezké okolí s lesy. V Mariánském Údolí se nám líbí, můžeme s naším psem Igym chodit do přírody. Rádi bychom ale bydleli přírodě ještě blíž a to někde v Beskydech.

Mám pocit, že na jedné tvé grafice poznávám hlubočské zákoutí. Je to možné?

Jo, je tam zastávka.

Jak se na tvé dílo a zvláště na texty dívá tvá rodina, kterou občas cituješ?

Cesta (autorka: Gabriela Šupíková)(smích) Už od střední školy jsem měla notýsky, kam jsem si zapisovala, co mě zaujalo. Ať už mi to připadalo vtipné nebo i moudré a oni tenkrát říkali, že už se bojí přede mnou cokoli říct, abych si to zas nezapsala. Teď ale, když jsem jim ukazovala tu diplomku, tak byli pyšní. Taťka se fotil s textem, který byl o něm, i když v textu má spleen. Vypadalo to, že ho to i těší, že se jimi zabývám.

Děkuji za rozhovor.

Ptal se Marek Bohuš, Foto: archiv Gabriely Šupíkové

Příloha:

Rubrika: Kultura, Rozhovory |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.