Vrch Jedová nad obcí Pohořany, vysoký 633 metrů a vyčnívající jako suk z prkna na náhorní plošině Nízkého Jeseníku, je podle svého tvaru nápadný zdaleka. Rozeznáme jej už od Plumlova, stejně jako přijíždíme-li na Hanou od Zábřehu, či Přerova. Pohled opačným směrem stojí nepochybně také zato. Rozhled sahá od Hostýnských vrchů přes Kosíř a Hornomoravský úval ohraničený Drahanskou vrchovinou až k předhůří Hrubého Jeseníku.
Vrch Jedová, tvořený sedimenty jemnozrnných drob až prachovců a převažujících břidlic, představuje výraznou vyvýšeninu na rozvodí Bystřice a Bělkovického potoka. Po jeho úbočí vede stará cesta z Olomouce do Opavy s bývalou formanskou hospodou zvanou Horní Bouda. Není divu, že se na úbočí s dalekými rozhledy setkávají turistické cesty čtyř barev a že na vrcholu stávala rozhledna.
Na historických a soudobých mapách nalézáme u této kóty různé údaje o nadmořské výšce, od 633 po 634 metrů. Tento rozdíl mohl být dán změnou výchozího bodu měření nadmořské výšky. V Rakousku-Uhersku a později v Československu byl až do roku 1955 používán tzv. výškový systém jadranský, jehož bod nula tvořila střední hladina Jaderského moře v Terstu, která je proti baltskému systému, používanému dnes, bezmála o půl metru výše.
Zde si neodpustím upozornit na častou chybu při psaní zkratky pro nadmořskou výšku (m. n. m.), ve které přebývá jedna tečka. Ta první se nepíše, neboť zkratka pro metr – základní jednotku délky – je prosté (m).
Historie rozhledny
„Dřevěná konstrukce, vztyčená na řečené kótě v době mezi válkami, nebyla dostatečně robustní a nevydržela v drsných povětrnostních podmínkách dlouho. Byla to zřejmě cena za geometrickou eleganci a odlehčenost stavby v duchu tehdy módního funkcionalismu. Starosta TJ Sokol Dolany pan Jaroslav Rychlý vzpomíná, že počátkem 40. let zbyly z neudržované turistické atrakce již jen základní kameny, materiál posloužil jako palivové dříví.“
Takto jsem původně formuloval málo známou historii věže na základě fotografií a článku v novinách. Setkání s panem Zdeňkem Kotíkem (*1932) z Klubu českých turistů (KČT) znamenalo významný obrat v interpretaci. Odvolával se na svého mentora pana Jaroslava Vlacha ze Šternberka, šéfa Univerzitní knihovny a značkaře turistických cest. Opět se jednou ukázalo, jak krátká a selektivní je lidská paměť.
Rozhlednu postavili dle jeho sdělení čeští turisté roku 1932 na území s německy mluvícím obyvatelstvem poté, co sem přivedli červenou turistickou značku od Sv. Kopečka (roku 1930 zde žilo 579 občanů německé a 21 občanů české národnosti). Do té doby vedly do Pohořan jen tradiční žlutá značka německých turistů z Hluboček a cesta z Hrubé Vody. Česká konkurence prý nebyla vítána, byť pět místních hostinských se na věc asi dívalo jinak. Obě značky jsou využívány dodnes.
Rozhledna byla sezónně v provozu až do záboru pohraničí. Počátkem léta toho roku píše její český správce, pan Ignác Procházka z Pohořan v dopise z června 1938 na olomoucký sekretariát KČT, že pro špatný technický stav (hniloba) a nebezpečí úrazu rozhlednu v letní sezóně neotevře. Uvážíme-li, jak solidně se za První republiky stavělo, lze těžko uvěřit, že by už po šesti letech došlo k takové degradaci kvalitního dřeva.
Důvod byl totiž jen zástupný, ve skutečnosti byl pan Procházka vydírán Henleinovci, jejichž cílem bylo vytlačit český živel ze své obce. Tento správce pracoval v hřebíkovské fabrice u drátotahu a jako správce rozhledny si přivydělával prodejem sladkostí.
Podle poválečných svědectví německých obyvatel Pohořan se věž záhy stala pozorovatelnou německého válečného letectva. Pro tyto účely zbudovala luftwaffe u paty věže dřevěný barák, který sloužil jako zázemí hlídkujícím vojákům (viz foto). Nepřetržitá služba byla totiž konána celoročně. S nadsázkou lze říci, že „klimatický kurort Bellevue“ na Pohořanech by doporučovalo devět příslušníků wehrmachtu z deseti.
Vezmeme-li v úvahu, že z horní plošiny věže ve výšce 20 metrů byly vidět vrcholy Moravskoslezských Beskyd a Hrubého Jeseníku, tzn. půl Moravy, jednalo se o lokalitu strategického významu. O tom svědčí také její další úděl poté, co se území dostalo do sféry mocenského vlivu SSSR.
I po osvobození zůstala bývalá hláska zachována a osudným se jí stal až rok 1948. Tehdy přišel z Ministerstva národní obrany na okresní národní výbor příkaz k demolici stavby. Důvodem byla možnost, že by nepřátelští agenti mohli pozorovat manévry ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá. Ze stejného důvodu byla zničena rovněž dřevěná „hláska“ na Kosíři, odkud mělo být vidět do VVP Dědice. V současnosti na Velkém Kosíři (442 m n. m.) probíhá stavba nové věže podle projektu S. Sládečka.
Roku 1994 se měl na jedovském pozemku patřícímu dolanským Sokolům budovat vysílač, který by sloužil zároveň jako rozhledna. Jeho výška byla oproti prvorepublikové vyhlídce dvojnásobná (40 m) a tomu odpovídalo i stavivo – ocel.
Využit měl být i elektrický kabel, položený sovětskou armádou, spojující údajně kótu 633 s Olomoucí. Firma, která s tímto projektem přišla, však neznámo kam zase odešla, a tak roku 1996 vznikl malý vysílač lokálních rádiových stanic jiného subjektu 80 metrů stranou.
Rozhledny-vysílače, které v souvislosti s rozvojem mobilní telefonie v minulých letech vypučely ze země na kdejakém vršku, jsou sice odolné avšak těžkopádné (rozuměj: jen velmi těžko padají, zato jsou ve své většině ošklivé). Naštěstí vznikají rovněž rozhledny jen pro sám rozhled, které mají současně estetickou hodnotu.
Rozhovor: Jedová u Pohořan
Pořad: Hory nad Hanou – dominanta olomouckého horizontu
Zdroj: Český rozhlas Olomouc – 29. 2. 2020
Jedovatá Jedová
Při pátrání po zeměpisném názvu Jedová v ČR dojdeme k pěti takovým jménům.
Vedle našeho vrchu Jedová na katastru obce Dolany, to jsou Jedová hora nedaleko Hořovic v Brdech, skalní útvar Jedová věž pod Ralskem, místní část obce Kunovice (okr. Vsetín) a konečně ulice Jedová v areálu neratovické chemičky. Vedle černého humoru z Polabí stojí za zastavení brdské ložisko cinabaritu v Dědově hoře, jinak též zmíněné Jedové hoře čili Giftberg(u). Který z názvů je starší, není jisté a argumentace pro každou z obou variant dokládá, jak svízelné je pátrání po původu jmen.
Podle jednoho názoru byl název odvozen od případů otrav dělníků, kteří se nadýchali jedovatých exhalací při zpracování železné rudy s příměsí cinabaritu (HgS – sulfid rtuťnatý, dříve též rumělka, ruda rtuti) a název Jedová hora na takové případy příliš upozorňoval. Proto byl vytvořen nový název Dědova hora i s legendou, který měl zmírnit obavy dělníků z možné otravy. Podle jiného mínění je název Dědova hora původní a Giftberg byl zaveden až později německými horníky.
Zajímavé je rozrůznění významu slova „gift“ v angličtině a němčině. V obou případech se jedná o něco, co se dává, ale zatímco v jazyce anglickém je to dar, dárek nebo nadání, v německém se tak označuje jed. Že to nedává smysl? A co čeština, kde jed je odvozen od slovesa jíst a znamená tolik, co otrávené jídlo? Podobně tráva byla původně potrava, něco jedlého a trávit znamená nejen rozkládat potravu, ale i usmrcovat jedem.
Sauberg
Název Sauberg se opakovaně vyskytuje vedle Německa a Rakouska také na dřívějších územích německého jazyka v Čechách, na Moravě i na Slovensku a jinde.
Hned dvě tisícovky toho jména leží v masivu Králického Sněžníku (Slamník 1232 m a Srázná 1074 m). Sviňský vrch (Sauberg) najdeme v Jizerských horách ve výšce 756 m v části označované Vlašský hřbet (Wohlischer Kamm), což však původně býval zřejmě hřbet polský (Pohlsche Kamm). Jiný Sauberg (797 m) se nachází v Krušných horách kousek za zemskou hranicí, nebo v Kocléřově u Trutnova.
Název je odvozen ze slova die Sau – svině, tzn. samice prasete, která už měla mladé a užívá se v nelichotivých souvislostech. Nakonec i emotivní výraz sajrajt je přejatým německým die Sauerei – svinstvo.
Proč pláčeš? Ptá se oslík prasátka, které potkal na cestě.
Jak bych neplakalo. Když je něco špinavé, říkají všichni: To je svinstvo! Když někdo udělá něco moc zlého, zase řeknou: To je svinstvo! Jak já k tomu přijdu?
Oslík pokýve hlavou a řekne: To je ale vážně svinstvo!
Prase a my
Prase se v lidské kultuře objevuje již od pradávna jako symbolické zvíře s různými významy. Jeho početné potomstvo bylo znakem plodivé síly už u Egypťanů, Řeků i Keltů. Odtud také amulet prasátka pro štěstí (Němci např. říkají: „Schwein haben“, doslova: mít prase tzn. nezasloužené štěstí). Ve středověku však prase symbolizovalo také obžerství, nenasytnost a nevědomost (házet perly sviním).
A konečně byl souboj s kňourem či kancem hrdinským aktem z eposů či bájí, a Bivoj byl jen jedním z řady hrdinů (Héraklés, Théseus aj.), kteří jej přemohli, či jím byli zabiti. Pokud chtěli mít rodiče syna stejně udatného, pojmenovali ho pověrečně Eberhard, Evert (silný, vytrvalý jako kanec).
Když Klaudius Ptolemaios ve 2. stol. po Kristu sestrojil mapu tehdy známého světa, horstva od Krušnohoří po Jeseníky označil „Sudéta“ – kančí les, les divokých sviní.
Jaká však byla motivace k pojmenování vrchu právě podle tohoto zvířete? Vysvětlení se nabízí více. Mohlo jít o místo, ke kterému měla prasata přímý vztah, tzn. vyskytovala se tam, byla tam (u)lovena, nebo se tamní les používal k pasení jejich domestikovaných příbuzných, což bývala dříve běžná praxe. Hodně spekulativní a bez opory v pramenech už by byly úvahy o místě kultu a obětování, spojeného s tímto předobrazem plodnosti, což by se pro vyvýšeninu čnící nad zemědělským krajem hodilo.
Jiná možnost je metaforické užití prasete při pejorativním hodnocení místa s drsným klimatem (srovnej psí počasí, svinská zima). Nakonec i česká podoba názvu Jedová by s tím byla v souladu. Podobnost hory a kančího hřbetu, které platí pro takové názvy ve vysokých horách zde uplatnit nelze.
Marek Bohuš
Literatura:
- Dalibor Velebil: Jedová hora (Dědova hora) u Neřežína (web).
- Václav Lábus: Vlašské hřbety v Jizerských horách (web).
- Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Praha: Leda, 2001.
- Helena Vaculová: Firma, která měla stavět rozhlednu, je nezvěstná. MFD 23. 1. 1997
- Josef Dostál – František Říkovský: Vlastivěda Moravská, Místopis Moravy. Brno: Musejní spolek, 1935.
- www.mapy.cz
- wikipedia
Foto: Miroslav Ulrych, archiv autora
Autor děkuje Janu Bednářovi, Zdeňku Kotíkovi a Miroslavu Ulrychovi za poskytnutí podkladů.
Mohlo by vás také zajímat:
Marek Bohuš
