Ideální průmyslové veduty Hluboček a Mariánského Údolí V.

Publikováno 09. 08. 2010 v rubrice Z historie obce « zpět « úvod

Roku 1930 uplynulo sto let od založení obchodu železem v Olomouci a šedesát let od přeměny železářské firmy bratří Machanků na akciovou společnost. K těmto výročím byla podnikem Moravia vydána publikace, shrnující století vývoje této firmy od železářského maloobchodu až po moraviánský průmysl v Mariánském Údolí a Hlubočkách.

Oba závody

Zobrazení továren i elektrárny

V obsáhlém svazku se vedle fotografií provozů, výrobků, majitelů podniku a jeho dějin vyskytují rovněž veduty obou závodů akciové společnosti, zhotovené patrně k tomuto účelu Gustavem Simonem. Celkem se jedná o tři veduty, z nichž dvě nabízejí již tradiční pohled na železárny v Mariánském Údolí a hřebíkárnu v Hlubočkách, zatímco třetí přináší něco nového – zobrazení podnikové elektrárny postavené v Hlubočkách roku 1921, jež byla jistě pýchou podniku.

Mariánské ÚdolíNa posledním panoramatu vidíme spojení vedut Mariánského Údolí a Hluboček do jednoho celku, čehož autor docílil tak, že nechává kouřit hlubočské komíny z jedné veduty do druhé. Mimochodem charakter kouře se oproti vedutám na hlavičkových papírech změnil. Z těžkých černých sazí jsou šedé obláčky a zde se opět nabízí otázka, nakolik veduta odpovídala skutečnosti. Toto téma přenechme technologům a konstatujme, že pro elektrárnu na této vedutě nezbylo místo.

HřebíkováV porovnání s dnešním stavem jsou součástí elektrárny v sousedství nádražní budovy ještě chladicí věž, kolejový jeřáb a skipový dopravník uhlí vedoucí do věže. Pozemky dnes zastavěné, jsou zde ještě poli a loukami. Vzrostlé lípy po stranách křížku u lávky přes Bystřici byly zřejmě zasazeny teprve před pár lety. Most přes tuto říčku pokračuje za silnicí mostkem překonávajícím dnes již zasypanou strouhu.

ElektrárnaV Mariánském Údolí přibyla na vedutě od minulého dílu slévárna a kamsi se ztratila věž kostela v Hlubočkách, což je při formátu veduty s podivem (na „miniaturu“ na hlavičkovém papíře se věž dostala).

Všechny tři veduty spojuje téma vlaku, které známe z předešlých článků. Na rozdíl od dvou prvních s vlaky nákladními, stojí však na hlubočském nádraží vagony osobní, což vyplývá z toho, že veduta ukazuje rozsáhlou zástavbu obytných budov, vystavěných podnikem pro jeho zaměstnance.

Nově se na vedutách objevuje automobil, kterých jsme napočítali celkem čtyři, zatímco koňské potahy úplně zmizely. Silnice do Hrubé Vody je prezentována jako společenské korso s mnoha chodci na břehu široké řeky, lemované pravidelnou alejí. Širšími se nestaly jen silnice a řeka, ale celé údolí tak, aby se do něj vše přehledně vešlo, což vede např. u cest k deformaci úhlů. Cítíme zde snahu o navození dojmu městskosti s čilým ruchem, přičemž opět narážíme na problém, jak odlišit autentické prvky od věcí dosazených kreslířem.

V meziválečném období, ve kterém obrazy vznikly, už se s ideálními vedutami setkáváme jen málo. O to cennější je pro současníka tato příležitost, porovnat s nimi dnešní stav.

Marek Bohuš, obrazové přílohy: Státní okresní archiv Olomouc

Rubrika: Z historie obce |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.