Dvouletá záruční lhůta - kdy platí a jaká práva z ní pro zákazníka plynou?

V prvé řadě je nutné si uvědomit, že příslušná ustanovení občanského zákoníku (tj. § 612 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění) o dvouleté záruční lhůtě se vztahují pouze na ty případy, kdy podnikatel (fyzická nebo právnická osoba) prodává zboží v rámci své podnikatelské činnosti koncovému spotřebiteli (zákazníkovi).

Jedná-li se o tyto případy, odpovídá prodávající kupujícímu již v době prodeje za to, že prodávaná věc je při převzetí ve shodě s kupní smlouvou, tedy především za to, že nemá žádné vady.

Zákon pojmem „shoda s kupní smlouvou” rozumí to, že zboží:

• má jakost a užitné vlastnosti, které jsou ve smlouvě uvedeny anebo jsou popisovány prodávajícím či výrobcem, popř. jakost a užitné vlastnosti obvyklé u takového druhu zboží a odpovídají právním předpisům,
• odpovídá sjednané množství, míra nebo hmotnost,
• hodí se k účelu, který prodávající uvádí nebo pro který se věc obvykle užívá.

Dále, pokud si to vyžaduje povaha zboží, musí být součástí výrobku také návod v českém jazyce. Co nejdříve po převzetí zboží (respektive nejlépe již při jeho přebírání) je tedy vhodné si kupovanou věc překontrolovat právě z hlediska těchto parametrů.

Občanský zákoník stanoví tzv. zákonnou záruční lhůtu u spotřebního zboží v délce 24 měsíců. Do roku 2003 činila záruční lhůta 6 měsíců, novelou občanského zákoníku poté došlo k jejímu prodloužení. I tak však lhůta 6 měsíců od převzetí zboží má stále svůj význam, protože objeví-li se v této době vada zboží (tj. zboží není ve shodě s kupní smlouvou ve shora uvedeném smyslu), předpokládá se dle občanského zákoníku, že zboží bylo takto vadné již při jeho převzetí. Spotřebitel má v takovém případě právo vybrat si odstranění vady buď prostřednictvím opravy věci, anebo její výměnou. Samozřejmě výhodnější je v takovém případě požadovat výměnu zboží za nový výrobek.

Objeví-li se vada na zboží až po 6 měsících od jeho převzetí, nelze již vycházet z právní domněnky existence vady při převzetí kupované věci. Spotřebitel má ale stále právo na odstranění vady, avšak prodávající může zvolit způsob odstranění vady. Je-li reklamovaná vada opravitelná, může celou situaci řešit „pouze” opravou výrobku, nikoli jeho výměnou za nový. Půjde-li však o vadu, kterou nelze odstranit opravou a která brání řádnému užívání, má kupující i tak nárok na výměnu výrobku (jeho vadné části).

Podle zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění musí být každá reklamace, včetně odstranění vady, vyřízena nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by se jednalo o vadu, kterou nelze odstranit. Pokud tedy tato lhůta uplyne, aniž by reklamace byla vyřízena, má kupující právo na výměnu věci nebo právo od smlouvy odstoupit.

V souvislosti s poměrně dlouhou zákonnou záruční lhůtou (24 měsíců) je ale nutné mít na zřeteli to, že důvodem k reklamaci v žádném případě není tzv. běžné opotřebení. Reklamace není oprávněná, pokud vada byla způsobena nadměrným používáním věci, tj. užíváním věci v rozsahu větším, než je u tohoto druhu výrobku obvyklé a předpokládané. V takovém případě nárok na výměnu či odstranění vady nevznikne, a to i když se zboží poškodí ještě před uplynutím záruční lhůty. V pochybnostech, zda vada byla způsobena nadměrným používáním věci či nikoli, by v případě soudního sporu rozhodoval zřejmě znalecký posudek.

Zbývá dodat, že v souvislosti s reklamací vad mohou kupujícímu vzniknout i další práva (zejména právo od kupní smlouvy odstoupit či požadovat slevu), z důvodu zjednodušení i omezeného rozsahu článku však tyto další právní aspekty reklamace vad nejsou blíže rozváděny.

Mgr. et Bc. Karel Šiška, MSc