Deštné za deště, aneb Orlické hory nejen pěšky

Publikováno 15. 07. 2012 v rubrice Tipy na výlet « zpět « úvod

Začátkem června jsme se vydali do východních Čech. Nejprve do Hradce Králové na kamarádčinu svatbu a pak na pár dní do Orlických hor. Měli jsme spoustu plánů, ty však kvůli počasí zčásti vzaly za své.

Východočeské muzeum v Hradci KrálovéAle popořádku. Když už jsme zavítali do Hradce Králové, jako fanoušci architektury jsme si nemohli nechat ujít prohlídku města, jehož tvář na přelomu století utvářeli naši nejvýznamnější architekti – Jan Kotěra a Josef Gočár. Město je na jejich dílo právem hrdé, však také bývá označováno jako Salón republiky. Ovšem i moderní tvář města stojí za zmínku, například nová budova Studijní a vědecké knihovny či přestavba bývalého pivovaru. Samozřejmě jsme nevynechali ani historické stavby – Bílou věž či pozůstatky opevnění.

Dřevěný kostel ve SlavoňověPak jsme už měli namířeno do Orlických hor. Předpověď slibovala vcelku ucházející počasí, jenže horské středisko Deštné své jméno nezískalo nadarmo. Dva ze tří dnů propršely, a tak jsme místo hřebenových túr museli vymyslet náhradní plán. Ještěže je tu geocaching! Ten nás v podhůří Orlických hor zavedl na spoustu míst spojených s historií a národním buditelstvím.

Viděli jsme třeba několik set let starou lípu v Dobřanech, kam jezdíval F. V. Hek (známější jako Jiráskův F. L. Věk), úchvatný dřevěný kostel ve Slavoňově, ale nevynechali jsme také návštěvu Dobrušky či Nového Města nad Metují, jehož zámek je báječnou ukázkou toho, jak starou budovu přeměnit v moderní šlechtické sídlo. Zavítali jsme i do Pekla – tedy do výletního místa v údolí Metuje, kde stojí jedna z typických staveb architekta Dušana Jurkoviče.

Řopík na hřebenu Orlických horTřetí den se počasí konečně umoudřilo a my se mohli vydat do hor. Zvolili jsme hřebenovku z Pěticestí na Šerlich. Nejprve jsme autobusem dojeli do Orlického Záhoří, odkud jsme vystoupali na hřeben a pak se vydali na severozápad. Cestou jsme prošli kolem Kunštátské kaple, kterou na hřebeni postavili místní dřevařští dělníci, většinu cesty nás však provázely stavby podstatně mladší – bunkry vystavěné po celých Orlických horách před druhou světovou válkou jako součást opevnění.

Hřebenovka nás vedla jak kamenitými pěšinami, tak dlouhými úseky plnými bažin. Po dvaceti kilometrech jsme dorazili na Šerlich, kde stojí Masarykova chata, jeden ze symbolů zdejších hor.

Zpátky na Hanou jsme se vraceli pod východním úpatím Orlických hor a mohli se tak zastavit v obdivuhodném kostele v Neratově. Zavítali jsme také do Letohradu a navštívili zdejší Museum řemesel, ale i expozici našeho oblíbeného mistra Járy da Cimrmana. Poslední zastávkou byla pak rozhledna na Suchém vrchu u Králík, odkud jsme pak již zamířili k domovu.

Pokud jste Orlické hory na svých toulkách ještě nenavštívili, pak přicházíte o hodně. Na své si tu přijdou jak obdivovatelé přírody, tak milovníci historie. Toto poněkud opomíjené pohoří na česko-polském pomezí má věru co nabídnout!

Mgr. Radim Zetka

Rubrika: Tipy na výlet |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.