Co si dnes žáci ve škole už neužijí

Publikováno 21. 06. 2010 v rubrice Z historie obce, Školy a školky « zpět « úvod

V roce 1943 jsem nastoupil do 1. třídy německé školy v Hlubočkách. Psalo se na zarámované břidlicové tabulky, na psaní se používaly tužky z mastku. K tabulkám byla uvázaná vlhká houba a hadřík. Dalo se rychle mazat a psát znovu.

Základní škola v Hlubočkách - pohlednice z roku 1950Základní škola za druhé světové války

Až po určité době se začalo psát tužkou a gumovat. Perem (inkoustem) až po zvládnutí písmen a číslic. Kalamář s inkoustem byl v každé lavici zapuštěn, aby se nevylil. Psalo se do sešitů se čtyřmi linkami, abychom se naučili dodržovat velikost písmen. Byl na to dokonce speciální předmět - krasopis.

V každé třídě stála katedra, t.j. vyvýšené místo, na kterém stál učitelský stůl, židle a na stěně visela tabule. Při zkoušení tak bylo na žáky vždycky dobře vidět. Knihy jsme dostávali od starších sourozenců nebo kamarádů, co nám chybělo, museli jsme si koupit. V lavicích jsme museli sedět zpříma s rukama před sebou, s dlaněmi na lavici. Za vyrušování dostal žák rákoskou přes prsty, rána byla přiměřená provinění, ale vždy dost citelná.

Siréna ohlašovala letecký poplach

Ke konci války byl často sirénou v obci vyhlašován letecký poplach. My - místní ze vsi - jsme mohli utíkat domů, ostatní - z Mariánského Údolí a Hřebíkové (dnes Dukly) - se museli schovat do školního sklepa, který byl na toto upraven. Po odvolání poplachu sirénou se již do školy nešlo. Škola byla uzavřena na Vánoce 1944 pro výcvik mladých vojáků.

Pohled na Hlubočky z roku 1949Škola po válce

Po válce jsem nastoupil na podzim 1946 do 2 třídy. Česky jsem neuměl a hned další rok začala ruština, takže jsem často nevěděl význam slov. Počty - matematiku jsem ovládal, ale v ostatních předmětech to bylo horší. Výuka ručních prací byla i pro chlapce - entlování, zašívání, přišívání knoflíků. Při vyučování se sedělo v lavici s rukama za zády a rákoska byla vždy přítomná.

Problémy sudetských Němců

Někteří žáci byli z domů naváděni proti Němcům a škola to pak musela řešit. Bylo to třeba rozbité okno nebo shazovaná vlaštovčí hnízda. Někteří chodili večer poslouchat pod okna, jak se doma mluví a žalovali panu učiteli Běhalovi, že to není česky. Pan učitel se nás ale zastal. Žák, který něco provedl, musel nastavit dlaň, po které dostal rákoskou, podle provinění to byla levá i pravá. Po ráně zůstaly červené mázy, které dlouho pálily, záleželo na učiteli, jak přitlačil. Ukazovátko se též používalo k upozornění žáka, který se nesoustřeďoval na vyučování. Takový dloubanec ukazovátkem do žeber dlouho bolel. Někteří učitelé tahali za uši a fackovací metoda byla běžná, ale ve sborovně mnohem bolestivější - dle žáků. Doma si nikdo nestěžoval, dostal by přidáno. Za každé sprosté slovo byla facka přes pusu.

Do školy bosky

ZŠ Hlubočky v roce 1918Do školy se v létě chodilo i bosky, což bylo běžné po celé léto. Chodidla jsem měli tvrdá jako podrážky, takže nám kamení a strniště nedělaly potíže. Oblečení sice nebylo nové, ale bylo vždy zašité a čisté. Před Vánocemi jsme pořádali Mikulášskou besídku, kde rodiče přichystali pro děti dárky. Na Vánoce všichni dostali modré papuče s přezkou na přezouvání. Papuče zůstávaly ve škole v přízemí v chodbě, a když je ráno někdo pomíchal, tak jsme každý hledal své podle svých značek, jelikož všechny byly modré.

Na žízeň jsme pili vodu z vodovodu v 1. poschodí, kde byl k tomu uvázán plechový hrnek. Když se na svačinu začalo dostávat mléko, tak si musel každý donést svůj hrnek. Nalité hrnky stály o svačině na stolech v přízemí a každý si musel najít ten svůj.

Na školním dvoře jsme v polední přestávce hráli kopanou nebo vybíjenou a občas míč zaletěl do části, kde měl pan řídící Mádr své úly se včelami. Donést míč pak bylo vždy spojeno s nebezpečím, že dostanete nějaké žihadlo.

Pohlednice z roku 1932Pan farář promítal grotesky v neděli na faře

Ve středu bývalo volno - náhrada za odpolední vyučování. V sobotu odpoledne se vždy půjčovaly školní knihy na čtení domů. Pan farář v neděli odpoledne promítal na faře veselé filmy a grotesky. Později jsme z náboženství měli mladou katechetku, se kterou jsme chodili zpívat do kostela a na procházky.

Ve třídách se topilo v uhlových kamnech

Ve třídách se topilo ve vysokých kamnech, a když pan školník vysypával uhlí z uhláku do kamen, tak se někdy stalo, že kamna „bouchla“ a my jsme si pořádně zakašlali. Uhlí bývalo uložené ve sklepě a když došlo, byly uhelné prázdniny než auto z Moravie dovezlo uhlí z Ostravy. Dřevo na topení se chystalo na dvoře ve škole. Po naštípání to bylo několik hromad a nám byl určen den, kdy si máme donést košíky, a nosili jsme dřevo na půdu. Byl taktéž vyhlášen den úklidu dvora a zahrady kolem školy. Museli jsme si donést hrábě a koše, listí se hned pálilo, což bylo něco pro nás kluky.

Sběr brambor a léčivých rostlin

Chodili jsme na bramborové pole sbírat mandelinky bramborové, jelikož je nikdo ještě neviděl, tak se volalo na učitele při nalezení každého brouka. Na podzim jsme zas sbírali brambory za „čertem“, t.j. vyorávačem brambor, a občas se vyorala i nějaká myš, která chtěla rychle někam utéct, utíkali jsme tedy za nimi a zašlapávali je. Jednou - to bylo nad kostelem u lesa, byly brambory tak zarostlé plevelem a neřádkované, že při projetí čertem se to všechno zamotávalo, brambor bylo velice málo a byly malé. Práce se ukončila a šli jsme domů.

Také jsme šli sbírat bukvice do lesa za továrnou na Dukle, chodníkem k Pohořanům a v lese po cestě k Hrubé Vodě. Jak jsme tak postupovali a sbírali, tak jsem přišli k místu, kde před časem havarovalo letadlo. Byly tam polámané stromy a nějaké zbytky letadla, což nás velice zajímalo. Říká se tomu místu na Vráblu. Ke konci školního roku jsme též sbírali léčivé rostliny, které se pak sušily na školní půdě.

Den dětské radosti

Ke konci školního roku škola pořádala Den dětské radosti na zahradě hostince U Ervina. Byli pozváni rodiče, děti zpívaly, přednášely básničky, soutěžilo se v družstvech, šplhalo se na tyč, kde nahoře byl kruh s uvázanými výhrami.Ze stráně vedlo klouzačka z hoblovaných desek. Sjíždělo se po polštářcích a já jsem si udělal výron v kotníku při dopadu.

Školní spoření na výlety a prázdniny

Hrubá Voda - Letovisko pod hradem v r. 1946Bylo zavedeno školní spoření. Žáci si po celý rok mohli střádat korunku ke korunce a na konci školního roku se vše vyplatilo - na výlet a na prázdniny. Ve škole na chodbě visíval jmenný přehled, aby se vědělo, kdo má kolik našetřeno. Na školní výlet jsme šli na Svatý Kopeček kolem „šancí“ na Radíkov a na návštěvu školy na Hrubé Vodě s výstupem na bývalý hrad Hluboký.

Školní výlety

Také jsme jeli vlakem do Olomouce, kdy pro nás v Mariánském Údolí byl přistaven vagon, který se připojil k vlaku. Autobusem jsme jeli na hrad Bouzov a do jeskyní Javoříčko, kde jsme procházeli kolem vypálených domů. Také jsme jeli do lázní Teplice nad Bečvou s návštěvou jeskyní a propasti. Na výletě do Karlovy Studánky začal zlobit motor v autobusu a řidič musel často dolévat vodu do chladiče. Z Karlovy Studánky jsme šli pěšky na Ovčárnu. Další výlet byl na zámek Úsov, kde bylo mnoho paroží a do jeskyní Mladeč, kde nám říkali, že tam sídlil pračlověk. Do uliček v autobusu se přidávaly stoličky ze školy a někteří se vždy těšili, že mohou sedět na motoru u řidiče.

Jako žáci posledního ročníku jsme začátkem května jeli vlakem na týden sázet stromky k Vrbnu pod Pradědem - Mnichov se to jmenuje. Spali jsme v lese ve velkém srubu pro lesní dělníky z dřívější doby na poschoďových palandách. Přes cestu naproti byly kuchyně s jídelnou, kde nám vařily místní kuchařky. My jsme jedli venku. Za kuchyní byl menší potůček, kde jsme se ráno umývali a čistili zuby, teplé vody bylo málo. Voda v potůčku byla studená, jelikož na kopcích byl místy ještě vidět sníh.

Za odměnu na výlet do hor

Na 9. května se nepracovalo, hrály se hry a soutěže, večer byl ukončen velkým táborákem. Pracovali jsme ve dvojicích - kluk a děvče, kluci kopali jamky a děvčata sázela stromky. Dvojice pracovaly celý týden spolu, stromky se počítaly a hajný, který nás kontroloval, byl s námi spokojený. Po návratu z této brigády jako školení lesní dělníci jsme v Hlubočkách zalesňovali pole za hřbitovem nad Švábovým s hajným Tichým. Za odměnu jsme jeli na tři dny do Krkonoš.

Navštívili jsme Špindlerův Mlýn, Janské Lázně, kde jsme spali v hotelu Bílý kříž, a jeli jsme lanovkou na Černou horu. Byla naplánována i Sněžka, ale lanovka byla dosti drahá, tak jsme škemrali, až jsme to vyškemrali a měli jsme z toho velkou radost. Kupovali jsme si přívěsky na kalhoty a ty ze Sněžky byly nejcennější.

Prázdninové bridágady ve fabrice i lese

V prázdniny si někteří žáci domluvili brigádu v Mariánském Údolí v továrně, aby si vydělali nějaké koruny. Já jsem chodil troje prázdniny do lesa loupat klády - tak zvanou dolovinu. My, co jsme byli dva roky pozpátku v nižší třídě, jsme se zúčastňovali všeho i s vyšším ročníkem.

Po základní škole do dolů a hutí

Šestou třídu jsem začal ve Velké Bystřici v roce 1950 a sedmou už zase v Hlubočkách. Pan učitel Hrachovina, co měl na starost vycházející žáky, se snažil co nejvíce umístit do Ostravy do dolů a hutí. Jako učni státní pracovní zálohy jsem se museli zúčastňovat slavnostních průvodů v Ostravě a to se nás sešla celá parta.

Základní škola Hlubočky v roce 1966Po mém návratu do Hluboček začaly do zdejší školy chodit i moje děti. Sdružení rodičů a přátel školy organizovalo brigády na opravy školy, jako např. bourání starých oken za stavebního dozoru pana Turka, přestavbu původní staré školy a její propojení se současnou budovou.

Rudolf Klos - převzato z Almanachu ZŠ Hlubočky 2010

Poznámka redakce: Ne všechny fotky v článku pocházejí z období, o kterém pan Klos píše - mají pouze ilustrační charakter.

Rubrika: Z historie obce, Školy a školky |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (0)

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.