„V Číně bych i rád bydlel, maloval a prodával své obrazy“

Publikováno 23. 07. 2009 v rubrice Kultura, Rozhovory, Tipy na výlet « zpět « úvod

Petr MokrošŘíká výtvarník Petr Mokroš (26), který žije a pracuje v Mariánském Údolí. Před dvěma lety cestoval do daleké Číny. Nejen o této cestě a malování je následující rozhovor.

Jak tě napadlo vydat se na cestu do Číny?

Moje tehdejší přítelkyně studovala čínštinu a za výsledky v prvním ročníku získala možnost tam odjet. Mně zůstaly potom dvě možnosti - buď tu zůstat bez ní, nebo se vydat za ní do Číny. Nikdy jsem na žádné takové daleké cestě nebyl, a tak jsem se rozhodl, že poznám kus světa a letěl jsem tam.

Kolik času jsi tam strávil?

Zhruba 3 týdny od 28. 1. 2007 do 17. 2. 2007. Při cestě zpátky na čínský Nový rok byl zrovna problém s dopravou, protože mnoho lidí cestovalo domů k rodině.

Jaká je Čína?

Čína - ShanghaiOproti tomu, na co jsme zvyklí tady v České republice, je úplně jiná. První věc, která tě zarazí, je hrozný zápach, spousta odpadků a špína. V lednu když jsem přijel do Shanghaie, tak bylo vlhko a horko, což mě překvapilo. Také chování a mentalita lidí je úplně jiná než u nás. Například byli velice překvapeni, když jsem pustil staršího člověka v autobuse sednout. Všude bylo vidět, že oproti naší zemi se mnohem lépe starají o své památky. Je tam taky vidět velká různorodost národností a etnik. Nejprve jsem si myslel, že Číňané jsou všichni stejní, ale je možné setkat se s blonďatým Číňanem stejně jako s dvoumetrovým.

Čína - klášter v HangzhouKterá místa jsi v Číně navštívil?

Přiletěl jsem do Shanghaie, potom jsem byl 3 dny v Hangzhou, dále jsem zavítal do Kunmingu v provincii Yunnan, kde jsem cestoval v její severní části do národního parku Shilin. Další města, která jsme navštívili, byla Dali a Lijang a následně jsme se vydali do Xianggelila. Nejdelší cesta trvala vlakem 27 hodin zpět z Kunmingu do Guillinu. Člověk si zpětně uvědomuje, že ta země je obrovská a za 3 týdny jsme viděli pouze zlomek Číny.

Buddhisté v XianggelileJaký je tvůj největší zážitek z Číny?

Největší zážitek z celé Číny mám z Xianggelile, kde jsme navštívili starobylý buddhistický chrám z 16 stol. na úpatí Himalájí ve výšce 3 680 m. n. m. Na člověka tu dýchá mystická atmosféra. Toto místo je často označováno jako „poslední ráj na zemi”. Byla o něm napsána slavná kniha a natočen film. V Kunmingu mě velmi zaujal park národnostních menšin, kde je asi 40 malých vesniček s různými národnostmi. V Shilinu mají zase krásnou přírodní rezervaci „Kamenný les”. V Dali se mi líbil klášter se 3 pagodami.

Ochutnal jsi místní kuchyni?

Čínská kuchyněJejich jídla jsou velmi ostrá. Člověk si musí dávat pozor, co si objednává. Může se stát i to, že strávíš celou noc na WC jako se to povedlo mně. Jedli jsme hodně na ulici, jednak jsme viděli, co přesně se vaří a také to vyšlo o dost levněji. Ochutnali jsme grilované larvy a malé krevety s pikantní omáčkou. Nabízeli nám tam i hada, ale k tomu jsme nenašli odvahu, byl taky dost drahý. Zvláštní bylo na talíři černé kuře - představte si černé maso, černé kosti, kůže. Chutnalo jako klasické kuře, ale nakonec jsem ho šel vyzvracet, protože jsem nesnesl tu černou barvu. Základní strava, kterou jsme měli, byly čínské nudle a rýže s různým masem a s množstvím zeleniny. Nepochybuji, že nám v některých případech dali na talíř i psí maso, ale po tom jsme se raději nepídili. Každá provincie má také svůj vlastní čaj v různých kvalitách a cenových relacích.

Co pro tebe bylo největší překvapení na cestě?

Překvapily mě velké rozdíly v životní úrovni různých lidí.  Můžete tam vidět žebráka, který leží na cestě v krabicích a vedle něj luxusní Rolls Royce. Měl jsem trochu jinou představu o komunistickém uspořádání země a životní úrovni jejích obyvatel.

Ulice v XianggelileŘíká se, že v Číně vládne tvrdý režim, který potlačuje lidská práva, setkal jsi se s tím na vlastní kůži?

Ne, vůbec ne. Určitě tam nějaké represe jsou, ale osobně jsem nic takového neviděl. Na druhou stranu jestli se něco takového děje, neděje se tak před zraky zahraničních turistů. Čínský komunismus je jiný, než byl u nás. Fungují tam například svobodně drobní živnostníci a podnikatelé, Číňané jsou velmi podnikaví a rádi smlouvají. Jsou tam také velice otevření k zahraničním turistům.

Máš nějaké doporučení pro ty, co se vydají do této země? Na co by se měl cestovatel připravit?

Pagoda Sky v DaliV prvé řadě by měli zajít ke svému lékaři a zažádat o všechno možné očkování (zejména žloutenky a břišního tyfu), které je dostupné. Zeptat se na všechna zdravotní rizika a informovat se o nemocech, které se tam vyskytují. Důležité je také nenechat se odbýt na zdravotní pojišťovně, která vám může zaplatit velkou část očkování. Pro vízum nemusíte jezdit do Prahy, ale může vám jej zprostředkovat agentura, která zajistí i letenky a další potřebné věci. Dobré je zamluvit si vše delší dobu dopředu, na tom člověk může dost ušetřit. Do Číny je dobré směnit si americké dolary, neberou eura. Ceny obecně jsou tam velmi nízké. Ubytování stálo cca od 50-120,- korun za noc, jídlo 25-35,- Kč, pití pár korun, cigarety kolem 15,- Kč. Benzín stál zhruba 8,- Kč/litr. Také oblečení se dá pořídit za pár desítek korun. Mají tam velký výběr i zahraničních potravin, takže není nutné si brát jídlo s sebou.

Máš nějakou zajímavou historku z této výpravy?

Park národnostních menšin v KunminguV Xanglile nás naháněly krávy, šli jsme se podívat na chrám a nevšimli si, že hromada ledu na zemi není led, ale sůl pro dobytek. Takže nás málem smetlo stádo krav, které jsou tam menší než u nás, mají ale velké rohy. Také mě polekal obrovský sup, který mi přeletěl pár metrů nad hlavou. Člověk tam s sebou nosí slzný plyn ne kvůli lidem, ale zvířatům. Není divu, když se tam ke zvířatům chovají nelidsky. Zvlášť nebezpeční jsou tam psi. S lidmi jsme se ale do žádných sporů nikdy nedostali, spíš naopak, jsou tam velice přátelští.

Chtěl by ses do Číny někdy vrátit?

Jo, možná i bydlet, malovat a prodávat své obrazy.

Potkal jsi na cestě nějaké Čechy? Co třeba soudruha Stróhala nebo Brósila? (pozn. redakce - soudruzi Stróhal a Brósil jsou dnes již kultovní postavy zpravodajského webu www.hlubocky.eu. Oba dva se vyjadřují zejména k otázkám týkajících se minulého režimu, cestují také do Číny).

Z Čechů jsem potkal jen studentky, které tam byly s přítelkyní na stáži. Brósila ani Stróhala jsem tam nepotkal, ale poznal bych je rád a podebatoval s nimi tady u nás.

Hodinový hotel / Autor: Petr MokrošTeď se věnujme tvému koníčku - výtvarničení. Jak jsi se k němu dostal? Kdy to začalo?

Jsou to takové zvláštní spojitosti. Tužkami jsem si kreslil odmalička. Byly to takové fantasy  kresby, které byly reakcí na různé životní situace. Barvy mě zprvu nezajímaly, dlouho jsem je vůbec nevnímal. Časem jsem zjistil, že mým kresbám něco chybí. Začal jsem číst biografie slavných malířů, které mě velmi zaujaly. Souvisí to také s tou cestou do Číny. Než jsem tam odjel za svou přítelkyní, tak mě samota trápila a malováním jsem si to kompenzoval. Postupně jsem začal experimentovat, míchat různé barvy a malovat různými věcmi, například kreditní kartou. Když jsem šťastný a spokojený, tak tvořit nemohu. Je to takový vnitřní motor.

Nedopitá pravda / Autor: Petr MokrošAutor: Petr MokrošJakým tématům se ve svých dílech věnuješ?

Témata jsou ryze osobní. Většinou to jsou pocity, něco co mě trápí… Jsou to životní zpovědi, osobní deník. Pravý význam může odhalit jen člověk, který mě dobře zná. Na druhou stranu jsem rád, když si v tom každý najde kousek sebe.

Tvoje obrazy mají specifikou atmosféru, hlavně mě zaujaly barevné kombinace, mohl bys ten styl k něčemu přirovnat?

Obelisk / Autor: Petr MokrošMyslím si, že kombinací barev dokazuji, že nemám žádné výtvarné vzdělání. Každá barva a její odstín má v mé mysli své vlastní číslo. Vyjadřuji tím hlavně své pocity. Jsou tam vidět sice i reálné věci, ale nedokážu to přesně popsat.  Je to otázka emocí. Stylově bych to zařadil do směru Art Brut - naprostý amatérismus, kdy se člověk vyjadřuje svobodně podle své vlastní vůle, není svázán žádnými naučenými poučkami a pravidly. Nesnažím se vytvářet umělecká díla, maluji, protože musím. Jsou to práce naivního člověka.

Jaká je tvá oblíbená barva?

Modrá ve všech odstínech a náladách. Není nad modrou barvu! I když se říká, že dobrý malíř se pozná podle toho, jak dokáže namalovat černou.

Všiml jsem si, že máš docela velký přehled o historii výtvarného umění. Máš nějaký malířský vzor? Oblíbeného umělce, výtvarný směr…?

Vnitřní oheň / Autor: Petr MokrošTy vzory se postupně mění, jak poznávám nové a nové umělce. První byl Van Gogh, který mě zaujal plastičností a výrazovými prostředky, dále Gaugin, Toulouse - Lautrec tou svou rozervaností a nespoutaností. Pak přišel Picasso - podle mě největší malíř všech dob. Dalí se mi hodně líbí, pro jeho nápady, ale zase na mě je už moc dokonalý. Líbí se mi také portréty Modiglianiho. Frida Kahlo - její barevnost a způsob vyjádření životního příběhu. Za poslední dobu mě nejvíc nadchnul Soutine, zvláštní umělec. Z našich malířů mě nejvíc zaujal Vladimír Boudník. Podle mě dal světu víc než například Jan Zrzavý, kterého mám ale taky velice rád.

Svá plátna a desky si vyrábíš sám, je v tom rozdíl oproti běžným malířským praktikám?

Milenci po souloži / Autor: Petr MokrošNejprve jsem maloval na sololit. Potom jsem si přečetl knížku o tom, jak se vyrábí plátno a tak jsem se naučil napínat plátna sám. Od té doby vypadají moje obrazy úplně jinak, oproti sololitu do kterého jsem třeba i ryl dlátem. Plátno, které koupíte v obchodě,  je celkem drahé, ale hlavně pak z toho nemáte tak dobrý pocit. Navíc nevěřím, že ta kupována plátna jsou dělána s takovou láskou, jako když si je uděláte sami.

Jak vznikají tvoje obrazy?

Atom / Autor: Petr MokrošTo je zvláštní cesta. Nejprve si vyrobím rám, napnu plátno a nevím co budu dělat. Pak třeba týden přemýšlím o tom, co by tam mělo být a jak by to mělo vypadat. Než mě napadne myšlenka, nebo přijde pocit, který chci vyjádřit. Když už ten pocit mám, tak přemýšlím, jak ho tam dostanu. Nedělám nikdy skici, nepřekresluji věci. Nosím vše v hlavě, proto jsem občas lekavý a zamyšlený. Většinou ale bývá výsledek jiný, než jsem předpokládal. Samotné malování je pro mě dost vysilující, hlavně po psychické stránce. Dřív jsem maloval obraz měsíc až dva, dnes maluji obraz zhruba dva až tři týdny.

Kolik obrazů jsi už namaloval?

Tuším že jich je asi 22.

Okno do duše / Autor: Petr MokrošAngažuješ se na nějakých výstavách či v galeriích? Můžeme tvá díla někde vidět?

Teď zrovna vystavuji v Hronově v čajovně. Je to letos už druhý ročník. Také jsem vystavoval loni na Výstavě pro nezaujaté oči v Mariánském Údolí, kde bych rád něco vystavil i letos, vernisáž proběhne dne 21. 11. 2009 v KD Na Letním. Dál se uvidí. Záleží na tom, jak se sám člověk bude snažit, aby byl vidět.

Prodáváš své obrazy? Myslíš, že se člověk u nás může uživit výtvarničením?

Prodal jsem zatím dva obrazy. A co se týče té druhé otázky: myslím si, že výtvarničením se dá uživit, ale velmi těžko. Je důležité udělat si jméno. Dnes už však není doba mecenášů jako kdysi. Nespoléhám na to, že by mě někdo objevil. A možná to ani nechci.

Děkujeme za rozhovor.

Petr Plíska, Petr Kupka
Foto a obrazy: archiv Petra Mokroše

Rubrika: Kultura, Rozhovory, Tipy na výlet |  
Možnosti sdílení: Více |

Komentáře k článku (2)

  1. Denisa (12.08.2011 - 23:16) odpovědět IP: 84.119.54.201

    Máš velice pěkné obrazy a tím pádem by jsi měl chtít, aby tě někdo objevil, protože máš neskutečný talent :).

  2. lojzavytocenej (14.08.2011 - 18:36) odpovědět IP: 88.146.150.2

    zas neprehanej

Zanechte komentář

Jméno - vyžadováno

E-mail (nebude zveřejněn) - vyžadováno


Přečtěte si nejprve pravidla pro fungování webu www.hlubocky.eu
Vulgarity, urážky, nadávky, spam apod. budou automaticky nebo následně smazány.